[ fotky ] Byli jsme na mši v El Escorial ve farním kostele Svatého Bartoloměje, apoštola. Průvod Božího těla městem jsem poctivě zdokumentoval. Odpoledne jsme vyrazili na hrad [ Manzanares el Real ], je z 15. století a je to největší hrad ve Španělsku. Už vím, kde Lego vzalo předlohu pro hrad. Pak už se jen touláme. Co vy to bylo za slunečnou neděli, kdy je 30°C bez výletu ,,K Trampovi.’’ Cestu M-618 z vesnice Hoyo de Manzanares prohlašuju za lepší a delší zážitek jak Stelvio, kde jsme byli celkem třikrát. Možná M-618 nemá tak brutální serpentiny, ale jeli jsme to třikrát a pořád to bylo zábavné. Stará cesta M-618. Sdílím můj největší dnešní zážitek. Večer ještě lecos následovalo, ale nevím jak rozumně to zapsat. Potkali jsme tady strýca, jménem Carlos, ktery jezdí do kempu, kde jsme na dovolené už 27 let. Pokud bych ho měl k někomu přirovnat, tak Zdeněk ZZ z našeho muzea. Neuvěřitelné…

[ fotky ] Dnes opravdu nikam nespěcháme, ještě před polednem si dopřáváme poležení na sluníčku s nadšením tuláka v červenci; posloucháme Cimrmanovu hru Dobytí severního pólu čechem Karlem Němcem. Poslechli jsme ji celou. Dnes nám začaly opravdové prázdniny alespoň na pár dní. Vyjíždíme až po poledni a silnice N-621, po které jedeme je nejznámější motocyklová trasa na severním pobřeží Španělska. Je to něco jako buchlovské hory, ale na sto kilometrech. Zastavujeme v městě Potes, vyjíždíme na kopec, kde je klášter, abychom zjistili, že je při odpolední siestě zavřeno, projdeme zahradu a vydáme se pěšinkou, pěšky a bez motorky asi deset minut do kopce na Emita de Santa Catalina. Vracíme se do města a po obědě bloudíme po centru, potkáváme strýca, co má jako mazlíčka husu. Procházíme krámky, podaří se mně přesvědčit Sašu, že opravdu s sebou na motorce nepotáhneme kompletní sadu smaltovaného…

[ fotky ] Celou noc i ráno prší a tak nikam nespěcháme. Až k polednímu je po dešti a přesunujeme se do města Santander. Nejdůležitější montáž našeho výletu tvořená z igelitoveho pytlíku a izolepy, je to ochrana nabíječky mobilu, tedy naší navigace před deštěm. Podle mapy tady vypadá všechno blízko, ale jen lodí, jak musíme všechno objet podél pobřeží, tak kilometry příjemně přibývají. V součtu máme najeto po Španělsku krásné dva tisíce kilometrů. Námořní muzeum v Sanderu plné potvor z moře vylovených a vysušených nebo v lihu naložených. Pro nás je důležité akvárium, které mají ve sklepě a kde je opravdový život moře. Myslel jsem, že tam dostanu chuť na rybu, ale nestalo se tak. Prohlídka katedrály, nějaké místní zajímavosti. Používám aplikaci s názvem Wotsdis. Těží data obsahující GPS souřadnice z wikipedie a zobrazí je podle vzdálenosti. A tak občas narazíme na něco, o čem by i…

[ fotky ] Ráno nás budí kravské zvonce, jsme v kempu na kopci a kravičky prošly opravdu blízko a nebo nám místní kempař chce dopřát pocit agroturistický a pověsil zvonec na psa nebo s ním chodí sám. Saša vylézá ze stanu a rozhlédne se slovy: město, moře, kuře, stavení. Po nejlepší studené snídani, jakou si dokážu představit balíme motorku, oblékáme nepromoky a za stálého mžení vyrážíme. Při výjezdu z kempu jsme si uvědomili, že přesně tady jsme už byli, minule když jsme zvolili první odbočku k pláži. Svět je malý o náhody v něm není nouze, takže [ náhody ] se opravdu dějí. Je krásných 14°C a prokousáváme se horskou cestičkou do San Sebastian de [ Garabandal ]. V deset na mši a potom ai Saša vyšla s partou peruánců a místním psem na vyhlídku k borovicím k Panně Marii. Peruánci si s odkazem na Sašiny gumové kalhoty a boty mysleli, že pes je její a ona je z vesnice. Já zatím vykládám s…

[ fotky ] Ranní probuzení bylo jako se vzbudit ve Veletinách vedle kravína. Šum moře a vůně kraviček. Balíme, konečně byl čas vyptat si klíč, a utáhnout pravé zrcátko, které v rychlostech nad 110kmh plandá; zde se francouzský klíč jmenuje llave inglés, tedy klíč anglický. Přesunujeme se na Playa de las catedrales, včera byla pod vodou a dneska víme, že příliv přijde až o půl jedné. Ráno jsme tam skoro sami, procházíme se po písku na hraně moře a kravistiku měníme za krabistiku, tedy turistiku u které nás pozorují krabi. Až při návratu potkáváme zástupy důchodců. Vtipný je strýc s čaganem, který se mu boří do mokrého písku nebo paní, která si dává na boty pytlíky Lidl, aby ochránila boty. Radím jí, že chytřejší je to bosky s botami v ruce, její manžel se směje a říká, že ji nikdo a nic nepřesvědčí. Saša vytvoří pár věrohodných hromádek a se slovy ¿Mira, topos? Lákáme místní k uvahám o…

[ fotky ] V noci malinko pršelo a ráno bylo velmi oblačno, vstávali jsme se zvláštním pocitem, protože ač bylo sucho, všichni místní chodili v gumákách. Na [ windy.com ] jsme našli odpověď. Někdy po poledni mělo z moře přijít cosi, co vyzvrací tři centimetry vody mezi Finisterrou a A Coruñou. Bylo třeba jednat. Sbalit ležení a vyhodnotit, co je nezbytné tady v okolí ještě navštívit. Město Cee, takové místní Hradiště má přístav v zátoce, na jejím vstupu jsou dvě středověké pevnosti, říkají jim castillo, prostě hrad. Zůstalo opevnění a uvnitř je dnes dům a celé je to soukromé. Z těchto pevností potopili spoustu lodí a lidi se k nim chodí potápět. Vyfotit se to nedá, leda velmi zdálky. Takže použiju mapu a Google Earth. Nakonec to byli Francouzi, kteří město dobyli a vypálili. Dodnes se sem každý rok vracejí a je tady rekonstrukce oné události. Přijedou, dobydou, nevypálí a opijou se. Jaká…

[ fotky ] snad jsou na konci Začínáme dopoledne obří porcí španělštiny, kdy místní paní recepční s námi prošla všechna zajímavá místa v Costa da Morte, to je část Galicie, kde teď jsme. Severní část je Rías Altas, střední část Pobřeží smrti a jižní část se jmenuje Rías Bajas. Celé její povídání trvalo hodinu a půl a vzala to opravdu podobně. Na cestu jsme vyrazili až po poledni, použil jsem navigaci HereWeGo s nastavením pro cykloturistiku, takže nás vodila všemi druhy cest, cestiček, šotolin, kamenin i srnčích stezek. Pracovně tomuto druhu poznávání krajiny říkáme ,,kravistika,’’ tedy turistika u které vás pozorují pasoucí se krávy. Nejprve jsme zamířili k místu s majákem Cabo Touriñan, které je nejzápadnějším místem Španělska. Na Finisterra si to myslí taky. Taková místní verze Vlčnovsko-Veleťanského hašteření. Obhlížíme chlévky pro plody moře. Vidíš, Ábi. Tady roste a škleblí/šklébí…

[ fotky ] z výletu přidáváme postupně V noci bylo krásných 9°C, tak jsme se vzbudili v 7h portugalského času, tedy v 8h našeho a španělského času, na stan i motorku padla opravdu pořádná porce ledové rosy. Do Compostely nám zbývá asi 200km, což při dálničním přesunu při rychlosti 150-160kmh ubíhá docela svižně. Na dálnici tady mají povolenou maximální rychlost 120kmh, místa měření rychlosti jsou řádně označena, mám španělskou SPZetku a k motocyklistům jsou tolerantnější podobně jako v Itálii. Víc než 172km/h z naložené motorky a ve dvou nedostaneme. Palubní počítač ukazuje průměrnou spotřebu. Při převzetí motorky psal 4.2litru na 100km. Se mnou za tři dny jsme na průměru 6.6l a naše dálniční spotřeba je 8.3. Saša zahlédla největší okamžitou spotřebu 11.2litru. Katedrála v Compostele je v igelitu a molitanu, Jakub řádně odpočívá na svém místě a je veřejnosti přístupný, jen mše se slouží…

[ fotky ] Nejprve jsme zamířili do [ Údolí padlých ], tedy pomník španělské občanské války spjatý s postavou generála Franca. Myslím, že [ generál Franco ] ho měl malého a kdo tvrdí opak, ať to dokáže. Google v této otázce mlčí. Ta věc vytesaná ve skále je monumentální a obří. Nevěřitelně. Podle svého vyznání zaškrtněte. Na vchodem do baziliky je: [ ] pieta Krista [ ] mozkomor dávající polibek generálu Fracovi Uvnitř baziliky jsem oslovil staršího pána dozorce/zřízence… Když vejdete dovnitř je všechno naprosto ultimátně obrovské, působivé, neuvěřitelné a ještě větší a ještě působivější. Já jsem zde poprvé, ale vy tady pracujete spoustu let. Jak to na vás působí teď? Ej, chlapče. Pravil onen muž. Politicky s tím, proč je to postavené nesouhlasím. Ale je to tady především kostel a ten je dobrý. No a jak to na mě působí po letech? Jsme uvnitř hory, zatéká sem voda. Pojď se mnou… vidíš….

[ fotky ] Let Praha Madrid byl opožděn kvůli změně letadla i posádky. Inu České dráhy i Aerolinie mají asi lecos společného. Let příjemný, protivítr míst 150km/h snížil rychlost našeho letadla až ke 750km/h, takže i celý let trval déle, než se předpokládalo. Letiště Adolfa Suaréze v Madridu je obrovské, lidí až tma. S obřím žlutým pytlem přes rameno jsem se prodíral k východu, jako na přecpaném náměstí. MHD = transporte público funguje přehledně a dvěmi autobusy 803 a 283 jsme se měli dostat ke garážím U modré kočky - Gato azul, kde na nás čekala motorka. Měli dostat včas. Jenže Madrid v odpoledne stojí, nejen v pátek. Kromě skůtrů a odvážných motocyklistů všechno jede krokem. Autobusy MHD mají vtipně vyřešený jízdní řád - např. v pracovní dny jezdí v intervalu 15-40 minut. Protože bylo jisté, že do garáží dorazíme později, raději jsem zavolal, aby o naší zácpě věděli. BMW F 800 GS,…