mají tady most jako u nás v Brodě Všechny motorky v Bukurešti se používají jako skůtry, takže je běžné, že na supersportu jede chlapík jenom v kraťasech a tričku, podobně jsme na tom byli i my - vyjeli jsme si jenom na lehko, kufry jsme nechali na bytě, nechali si jenom topcase a popojížděli po městě od jedné zajímavosti ke druhé. Nokia navigace je chytrá a ví, kde jsou muzea, kostely a kde co jiného - a to všechno offline. Kostely místní, pravoslavné jsou pěkné a klimatizované. Čaučeskův palác je velký a divný. Paneláky kolem hlavních tříd pěkné, jenom místo truhlíků na květiny používají naležato položené uřizlé lahve PET. Mají tady “moře”, nad Bukureštní je obrovská přehrada postavená tak, že kdyby praskla, tak je celé město pod vodou - byla stavěná jako důkaz toho, že to zvládnou. Beton, beton, beton, ale pěkný a tvarovaný, většina paneláků mají nahoře odlité betonové…

Nejlepší z dnešní cesty byla transfagarašská dálnice, nekonečné množtví zatáček, stoupání, pár tunelů a dole pak velká přehrada. Zkuste si taky kousek viz. [ 1 ]. Do Bukurešti jsme dorazili o půl desáté večer, navigace nás bezchybně dovedla až před dům, kde bydlí Zdenál a Lucie [ 2 ]. Již jsme ubytovaní, Lucie nás nakrmila a hotovíme se ke spánku. Psal jsem, že nejlepší z dnešní cesty byla transfagaraš - ano ale - nejlepší z celého výletu byla večerní sprcha! Opravdu. Zítřek je odpočinkový den, prozkoumáme Bukurešť a zkusíme naplánovat kam se vydáme dál - asi k moři. Istanbul s návratem v neděli v poledne nestihneme, a to je to “jenom” 600 kilometrů. [ další fotky ][ cesta ]

Nocleh bez problémů, jenom nás v noci navštívil místní pes Blafůň Ochčiroh. Ráno šla Sašenka za potřebou do lesíka, kously se jí háčky od bot, tak musela dohopkat a dřepla si místo do kapradí přímo do mladých kopřiv a v hlavě jí běželo: z motorky má zadek být otlačený, ale že by to mělo pálit… Do stanu se přesně vejdeme, dva nocležníci, tři kufry a dvě přilbičky. Ráno jsme uvařili=Saša uvařila nějaké instantní těstoviny, kávu a vyrazili jsme, na první ÖMW benzince jsme nabrali vodu a vykonali hyenu. Teď jsme v Sibiu [ 1 ], motorka je zamčená na parkovišti, přilby jsme připnuli řetězem, tak můžeme jít na lehko. Podle Ovi Map procházíme turistické cíle, katedrála, hřbitov a trácí takové to turistické dopoledne. Wifi tady mají kolem hotelů na zahrádkách, nealko pivo (fara alcool) je lepší jak u nás. Tešíme se na transfagaraš. [ cesta k Sibiu ][ náměstí ]

Během cesty se nic zvláštního nestalo. Kurděje jsme nedostali. Přes Maďarsko po dálnicích, známka pro moto stojí v brodské směnárně 85 korun na čtyři dny, boční kufry mají povoleno maximální rychlost 120km/h a toho jsme se drželi. Po dálnici jsme nejeli rychleji než sto čtyřicet. Maďarské dálnice jsou jako nové a nebyly ucpané. Strávili jsme celý den v sedle a po ujetí 600km Saša prohlásila, že jí to připadá jako bychom ujeli teprve šedesát. Sezení pohodlné, po třech hodinách jízdy už tuhnou kolena, takže zastávka co dvě až tři hodiny je tak akorát. Stabilní rychlost 120, na šestku, šest tisíc otáček, spotřeba asi 5.5 litru. Navigace Nokia Ovi mapy bezchybná, mapy aktuální. Pasy jsme vytáhli jen při vjezdu do Rumunska, nahlédli a poslali nás dál. Při vjezdu do Rumunska se platí za použití cest, motorky neplatí. Opušťením Maďrska jsme zpomalili, hlavní tah na Bukurešť je obousměrná…

Tak, právě je půl deváté, tedy časné ráno, pro důchodce dopoledne. Odjíždíme, za sedm hodin bychom měli přejet maďarsko-rumunskou hranici a pak nám zbývá ještě 350km k Sibiu, kde chceme nocovat. Dnešek by měl být nejvíce náročný, celý ho strávíme v sedle, máme v plánu ujet 870km. Záznam z trasy pořídíme a jsme zvědaví, zda náš plán nebyl příliš nadsazený. pozn. pro ty, co chtějí cestu sledovat - zítra si klikněte vpravo nahoře na odkaz [ Záznamy posledních tras ], měl by tam být vždycky uploadovaný aktuální ujetý kus cesty. Google latitude vypínám, protože potřebuje roamingový internet a já chci mít telefon v offline režimu celou cestu.

Chystáme se do Bukurešti. Náš plán cesty je tady [ 1 ] a přes hory pojedeme transfagarašskou cestou viz. [ 2 ]. Dnes a včera jsem více méně sbalení na cestu. Místa na věci moc není - něco pod sedlo, pak dva boční kufry a horní topcase. Cílem bylo zabalit všechno vybavení na cestu tak, aby topcase zůstal pokud možno prázdný a nemuseli jsem mít tankvak ani žádné věci zasíťkované kolem kufrů. pod sedlem : reflexní vesta, lékárnička moto povinná, lékárnička naše (léky proti bodnutí hmyzem, něco na průjem, desinfekce ve spreji a tekutý obvaz), záložní řemínek kožený a gumicuk, sada náhradní elektrická (žárovky a pojistky), originál nářadí k motorce, deci petroleje na čištění řetězu (případně na benzince trocha nafty), hadr, trocha solviny, papírové kapesníky, izolepa, vteřinové lepidlo a EU formulář záznamu o nehodě boční kufry : stan, dva spacáky, dvě nafukovací karimatky, oblečení pro dva,…

konzervační pracovna, muzeum, sofa z pozůstalosti hraběte z Kounic

Ochrana proti defektu, do pneu se nalije modré svinstvo a v případě propíchnutí se díra ihned zacelí. Jako ze sci-fi filmu či jak by řekl Řešetkův děda: “To aj takové existuje?” [ Článek ] o UltraSealu včetně videa. Doufám, že to nebudeme potřebovat, ale pro jistotu, na malinko další cesty Evropou, se to může hodit. Cena náplně pro obě pneu 110/80 R19 a 150/70 R17 je asi 800 korun. Pneu se vypustí, vyšroubuje se ventilek, nasadí se hadička a z měkké plastové lahve se natlačí podle stupnice množství náplně odečtené z přiložené tabulky. U nás prodává [ MotoTrávníček ].

Neuvěřitelná technologie, stará moc, ale funguje skvěle. Je nutné neustále kontrolovat chemické složení úsušků, k tomu slouží laboratoř s mlýnem co udělá z úsušku prach a pak počítačová periferie pro chemickou analýzu v téměř reálném čase.

chief za domem vzniká venkovní kovárna koza a pes jsou nejlepší kamarádi [ fotky od Kuby ]