Zase na skok na lomu, jak vidno autem, žel deštivé počasí nevypadalo vůbec přívětivě k cestovaní na motorce. Můj úkol byl snadný - poséct trávu. Saša to měla těžší - vyuklízet a vyhnat pavouky. Ale když máš v chalupě orchestrión… Odpoledne přijeli hosté co na Lomu budou týden pobývat a v neděli se přijedeme zase, abychom se přesvědčili, že hosté opravdu odjeli a taky musíme vylovit čerpadlo. A právě další neděli mají v Olešnici [ 1 ] Svatovavřineckou pouť, tak se těšíme už teď.

O mlýnu ve Skaličce se dočtete na webu povetrnik.cz [ 1 ]. Za zmínku stojí, že tento mlýn byl přestěhován, píšou o tom na informační tabuli [ 2 ]. [ fotky ]

Skvělý výhled, myslím, že je to nejvyšší kopec v Ostravě, taky místo kde se točil závěrečný souboj z filmu Gorila - příběh opičí [ 1 ]. Připadali jsme si jako děti z Kouřové hory. [ Halda Ema ] na wikipedii. [ google fotky ] [ naše fotky]

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili na malý výlet, aby Karlos otestoval brašny na svém Red Baronovi, abychom viděli Aldara, abychom poznali nové lidi a abychom nasbírali nějaké nové zážitky i kilometry. A opravdu, žážitky byly nové a nepoznané - pršelo - hlavně v noci. Začali jsme v muzeu Tatra Kopřivnice, skvělé [ fotky nafotil Jakub ]. Arboretum a botanická zahrada ve Štramberku [ 1 ] je zajímavá tím, že vznikla na místě bývalé skládky a fotbalového hřiště, po odstranění obrovského množství navážky vzniklo místo, kde je prostor pro spoustu nové zeleně z okolí, celkem má plochu asi 10ha všetně okolních luk a lesních porostů, které k zahradě patří… roste zde… žijí zde čolci.. nachází se tu hojně zkameněliny… mají tu jeskyni… to jsou další a další informace, které vysílá dnem i nocí rádio Legolas. [ fotky ] [ fotky od Kuby ]

Protože se chystáma do Chorvatska, je třeba mít motorku v naprostém pořádku. Nejprve motor. Panu FFF chyběl na posledním výletě olej, po dolití bez problémů dojel, ale motorka má na tachometru 35tis. km a pravděpodobně žádný pořádný servis nezažila. Při jízdě ve vysokých otáčkách = naplno, což je v případě stopětadvacetikubíkového devítikilowatového dvouválce prakticky pořád, je slyšet bzučivý zvuk jako kotoučová pila. Takže seřídit ventily. Svíčky jsou po vymontování zcela černé, tedy bohatá směs, čili málo vzduchu, takže výměna vzduchového filtru. Bohužel v airboxu je už někdo vrtal, takže je tam filtr jiný, kovový, síťový, takže ten bylo potřeba pořádně vyprat. Když se naimregnoval, motorka nejela dobře, opět bohatá směs, takže znovu filtr vyprat a teď už je všechno Ok. Rebel jede jako nový. Navíc má lepší zvuk, protože byla zavařena díra jako palec v pravém výfuku v úrovni stupaček….

Na terase se nám zabydlely vosy [ 1 ], nejprve v rohu, kde nikomu nevadily, ale teď se začaly rozšiřovat své panství. Budu muset, jako Zilvar z chudobince smést mocným machem vosí hnízdo do sáčku od cukru, který nemá dno - tedy plánujeme likvidacia vosích hnízd [ 2 ] [ 3 ], ale to velké si chceme nechat jako dekoraci. Věřím, že Legolas, tedy doktor Gajdošík bude znát nějakou fišku, jak na to. [ fotky]

Vstávali jsme v deset a v jedenáct dopoledne vyrazili k domovu. V Oradea [ 1 ] jsme něco málo posnídali a nakoupili a přes Debrecen [ 2 ] pokračovali Maďarskem mimo dálnici na Miskolc a pak přes Slovensko. Dědiny před Rimavkou Sobotou byli jako vystřižené z Rumunska. Poprvé jsme oblékali nepromoky někde po cestě v Maďarsku a podruhé před Zvolenem. Bude potřeba vyřešil ochranu navigace v mobilu před deštěm, když se jede nad 60km/h tak čelní štítek bez problémů déšť odkloní, ale ve městě na semaforech jsme museli improvizovat a elektroniku zabalit do igelitu. Rumuni přejí Drum Bun! Tedy “šťastnou cestu” a ta se nám povedla. Domů jsme dorazili v jedenáct večer. [ cesta ] [ fotky ] info: Celkem jsme najeli 3200 kilometrů (znamená to po cestě dvakrát údržbu řetězu) Průměrná spotřeba 4,3 litru. Na cestě jsme byli šest dní a z toho jeden jsme strávili prohlídkou Bukurešti.

Rozloučeni se Zdenálem a Lucií si dopřáváme kolem desáté hodiny ranní kávu a snídani v shopping centru Carefour v Bukurešti. Pokračujeme směrem k vesničce Bran, kde stojí hrad patřící rodu řečených Drákulů (podle draka v erbu). Po cestě je hodně kolon a dopravních kolapsů, autem bychom to nezvládli vůbec, ale takto se buď zprava nebo zleva pořád stabilně prokousáme dál. Nejdelší kolona měla asi 20km. Projíždíme lázeňské město Sinai, jsme v Transylvánii, což je, jak mě po interkomu zdatně informuje Saša, část Sedmihradska a znamená to něco jako “hodně lesů.” Celá tato oblast je docela bohatá a byla vystavěná německými, rakouskými a maďarskými protestanty, co sem odcházeli v období reformace. Hrad Bran je krásný [ 1 ], chvílemi vypadal jako Kokoří a chvílemi jako Buchlov. Prohlídka je individuální bez průvodce od místnosti k místnosti a celá je situovaná tak, že vchodem do hradu neustále…

Z Bukurešti vyjíždíme už v 9h ráno. Po okruhu co mu říkají “ring” na dálnici na Constance. Dálnice je ze začátku betonová, pak asfaltová, není úplně rovná, takže při 170km/h si připadáme jako na crosové roletě. Zdenál nám vysvětlil, že policisté jsou pouze před sjezdy a na benzinkácha dál se neodvažují. Při 160km/h na tachometru Saša přidává v modlení do tempa, při 180 už jenom vzkázala, ať se modlím taky, že to sama neutahne.Takže se držíme pod touto rychlostí. Byli jsme na cestě jediná motorka. (reálně jsem nejeli víc jak sto šedesát) Po cestě do Constance, před mosty přes Dunaj [ 1 ]se platí mýtné, chtěli za motorku 5 RON (35Kč). Správně jsem měl napsat - před brutálně obludně obrovskými železnými mosty na pilířích jako paneláky… Kousek před Constance nám dochází baterka ve foťáku a začíná poprchat, tak zastavujeme na oběd. Intercom funguje skvěle a Saša říkala, že kdybychom si…