Na Cestě

Po poledni jsme vyrazili po dálnici vstříc poutnímu místu Mariazell. Cesta je příjemně klikatá, ale dostupná i pro kamiony - takové buchlovské hory. Motorek nepočítaně a na druhé straně směrem na Sankt Polten nás čekala policejní kontrola technického stavu motocyklů. Hloubka vzorku pneu a vlastně všechno. Dobře si prohlédli mé přední kolo a nebyl žádný problém. Dakaru vytknuli rezavý a málo našponovaný řetěz. V podvečer jsme dorazili na ulici Bimbo-Binder Promenade a ubytovali se v kempu am See u jezera. Jezero je studené, kemp luxusní jako všechny doposud. A ještě jedna drobnost: nepromokavé ponožky podle Ábi viz. http://www.youtube.com/watch?v=nllVe6UN_Jk Ábi oznámila, že jí zatáček stačilo, ale nášivku protěže alpské si zasloužila.

Celou noc vydatně pršelo, přestalo až kolem šesté ranní. Předpovědi jsou dobré - tady u Sbielbergu bouřky a přeháňky a kolem Mariazell slunečno. Zítra už má být slunečno všude. Abychom mohli odjet, je třeba vyměnit zlomenou spojkovou páčku na Dakaru. Nejbližší motoobchod je Rimato.at kousek ve Spielbergu. Velký obchod a mají opravdu všechno od ventilku po motorku, tedy krom spojkové páčky na jednoválcové BMW, ale když jsem jim řekl, že klidně koupím použitou, bylo vyhráno a mohl jsem si ji v servisu sám odmontovat z civilní verze F 650 GS. Páčka byla za pusu. Pusa u nich stojí 10€. Ábi a Saša zatím odvrčely na Rebelu prozkoumat pár kilometrů vzálené obří nákupní centrum. FFF zjistil, že páčka téměř sedí - když uřízneme přebytečný kousek, který mačká čidlo stisknuté spojky a který je na Dakaru řešený jinak. Opět jsme zvítězili díky pilníku a řezacímu plátku bez něhož prakticky…

V noci vydatně pršelo, kolem šesté hodiny ranní je mlha, že by se dala krájet, ale jen dole v údolí a my jsme nad ní. Balíme mokré stany a během snídaně začíná malinko pršet. Vyjíždíme a až někde na dálnici sílí déšť natolik, že oblékáme nepromoky. Oblečením nepromoků jako obvykle déšť končí a sluníčko začíná vypalovat. Před vjezdem do národního parku zastavujeme na oběd a pokračujeme vstříc obci Svatý Nikolaj a pak přes kopec bychom měli dorazit do Svatého Petra. Tento výlet by se dal nazvat výletem meteorologickým. FFF v údolí řekl, že nahoře bude opravdu hnusně. Jeli jsme se přesvědčit - a opravdu bylo. Ábi zdolávala serpentinu za serpentinou, to všechno za vydatného deště. Byl to takový moto test a zvládla ho skvěle. Na vrcholu Solkapasu, prší moc, my fotíme vrcholové foto a omylem rušíme pár německých turistů v jeepu - také tvořili cosi vrcholového. Joj! Dlouhý sjezd uzounkou…

Zatáčky, zatáčky a místy docela velký provoz; takový byl třetí den v Alpách. Z kempu to bylo k mýtnici slabých třicet kilometrů. Vyrazili jsme až hodinu před polednem, jen já na Stromu a FFF na Dakaru. Vjezd jednoho motocyklu na den stojí 23€, přísahal bych, že loni to bylo jen dvacet. Zatáčky a zatáčky, serpentin nepočítaně. Máme štěstí na počasí, není mlha. Loni jsme měli právě kvůli mlze cestu pod kopcem Hochtor nahoru na výhledy uzavřenou. Cestu jsme projeli celou, vrátili se zpět. A pak ještě jednou. Při druhém a třetím průjezdu si byl FFF v serpentinách mnohem jistější, tedy jsme mohli jet malinko rychleji. Před druhým průjezdem FFF prohlásil, že serpentiny už nechce nikdy vidět a pak si cestu opravdu užil. Holt mládí. Na cestě na Grossglockneru potkáte rozmanitá vozidla. Od sportovních aut ze šedesátých let, přes veterány motocykly jedoucími krokem v oblaku modrobílého dýmu…

V noci malinko sprchlo, bydlíme kousek od jezírka, spolu s dalšími třemi našinci na motorkách. Kemp je takový typicky vesnický, dřevo, všude králíci, výhled neuvěřitelný. Výš položené bydlení bychom v okolí hledali jen těžko. Je kolem deváté hodiny ranní, FFF ještě vyspává. Dnes se dělíme na dvě skupiny. Saša a Ábi jedou do Zell am See mrknout na jezero a do města. Nás s FFF čeká Grossglockner Hochalpenstrasse.

Bylo na čase vylákat Ábi na výlet do Alp, však má řidičák více jak tři týdny, tak je třeba ověřit schopnosti. Kolem desáté ranní jsme se vybatolili z Brodu, povinšovali panu otcovi k narozeninám, posbírali křížky na čela od maminek; Filda si nabral do svého BMW plnou nádrž a vyrazili jsme na Vídeň. Dálniční známka na malinké stopětadvacítce vypadá vtipně. Cesta ubíhala velmi svižně, Rebel jede reálných stopět kilometrů v hodině - pokud veze Ábi - z kopce i stodeset. Kolem páté hodiny odpolední jsme se již procházeli po hřbitově v centru Solnohradu. Odtud to byla hodinka cesty do Taxenbachu, kde jsme za světla rozbili tábor v kempu Oberhasenberghof, který je vysoko nad Taxenbachem, dostupný po úzké, čtyři kilometry dlouhé asfaltové pěšince. Tady se Ábi poprvé setkala s obravdovými serpentinami. Však také říkala, den tam pojedeme, den tam budeme a tři dny se budeme vracet zpátky. Tedy…

[ fotky ] [ cesta ] Příjemných pár set kilometrů po Čechách. První jelo „rádio Rebel“ a my za ním, coby pedagogický dozor. První den jsem viděli jsme viadukt[ 1 ] z dob Rakouska–Uherska v Ivančicích a zámek[ 2 ] v Jaroměřicích nad Rokytnou. Okusili jsme jedno z nejhezčích koupání u nás[ 3 ] – pískovny u Vlkova[ 4 ] – a několikrát jsme obkroužili tři kapry vítající do Třeboně. Druhý den, po cestě domů jsme se zastavili na hradě Kámen[ 5 ] a prozkoumali město rekordů Pelhřimov a obě jeho muzea kuriozit[ 6 ].

Přesvědčili jsme se na vlastní oči, že brněnská šalina vypadá velmi podobně jako ostravská tramvaj. Dnešním dnem jsme dovršili šest set kilometrů v tandemu a řidič Ábi je již plně způsobilá jezdit sama i bez nápovědy v interkomu.

Aby se novopečený řidič Ábi přestala bát provozu, slíbil jsem jí prvních pět set kilometrů v tandemu. Tedy sedím na malé Hondě o objemu stopětadvacet kubíků, úplně vzadu na malinké kostičce sedadla s malým kusem železného madla, které mě tlačí do kostrče. Jede to a nejede to špatně. Přes interkom napovídám, jak správně vést pohled v zatáčce nebo jak vytočit devíti kilowatový motor tak, aby se i dvanácti stupňovým kopcem prokousal rychlostí šedesát kilometrů v hodině. Je to výkon úctyhodný; když si uvědomím, že malinký Rebel veze přes sto osmdesát kilo nákladu. Spotřeba se držela na příjemných tři celých tři litru paliva na sto ujetých kilometrů – „yolo“. Dnešních téměř tři sta kilometrů nás bavilo a vyčerpalo oba. Tímto vyjadřuji neskonalý obdiv všem dívkám a manželkám, které s úsměvem snáší jízdu v tandemu na sedadlech, které nevypadají komfortně už od pohledu. Bohužel chrániči kolen…

Tak z Ábi je řidič. Čekají nás další dvě sezóny s „rádiem Rebel.“