Cesty - 2012 Itálie

Dnešní den by se dal bagatelizovat slovy - dnes se nic zvláštního nestalo. Až na těch pár průsmyků… Na cestu jsme vyrazili v pravé poledne, Passo Stelvio je údajně nejkrásnější a je to pravda. Serpentinám se tady říká “tornale” a trvalo hodně dlouho, než jsme zjistili, jak projet vracečku tak, abychom nevjíděli do protisměru jako všichni ostatní řidiči aut a většiny motorek. Ale jde to a už to všichni umíme. Pod vrcholem Stelvia je pořízena přiložená fotka “yolo” pro Ježka. Většina zatáček je bez svodilel, při sjezdech do údolí je na jedné straně skála a na druhé buď hlubina nebo neprostupná bílá mlha. Cesty jsou tak úzké, že širší obytná auta a dodávky před zatáčkou troubí a nezřídka se stalo, že se potkali dva obyčejné osobáky v zatáčce a jeden musel kus couvat někam, kde byla silnice širší. Všechny krávy mají na krku zvonce. Cesta před Passo Gavio byla výrazně méně kvalitní, na…

Vstávali jsme v sedm, posnídali, zabalili se a o půl jedenácté jsme vyrazili na cestu. Přes Zell am See k mýtné bráně na vstupu horské cesty Hochalpenstraße Glockglockner. Motorka na den stojí 22€, vzpomínkovou motonálepku jsem nalepil ihned, aby se snad někde neztratila. Cesta byla klikatá a příjemná a vedla opravdu až do mraků, motocyklistů nepočítaně, taktéž jsme kličkovali mezi pomalu jedoucími auty a autobusy. Naši skupinu jsme vtipně rozdělili hned na začátku a to tak, že Véna se ztratil zcela a potkali jsme se až u oběda. Anubis se nadchnul tak, že zajímavé části trasy projel několikrát. Když jsme s Karlosem stáli někde kousek od vrcholu, přijel za námi V-Strom s německou značkou. Napřed nás míjel a pak se vrátil, přijel, zastavil a položil stroj. Úplně stejně jak to umí jenom Chip. Spadl motorkou na Karlosovu kawu a nakřápl mu přední blatník. Pak mu motorka upadla ještě jednou….

Časně zrána, po deváté, sešli jsme se, sbalení a nadšení, abychom vyrazili směr Toskánsko. Šest lidí a čtyři motocykly. Anubis na své Suzuki SV650, Venóš na Hondě Hornet 900, Karlos s Erikou na Kawasaki GPZ 1100 a já s Ábi na Suzuki DL 650 V-Strom. Jedeme zcela mimo dálnice prozkoumat Alpské průsmyky a zjistit, zda toskánské pečivo z Kauflandu chutná jako pravé pečivo z Toskánska, zda nám v Boloni udělají špagety s boloňskou omáčkou a ochutnat pravou italskou pizzu pod šikmou věží v Pise. Po cestě jsme ladili interval zastávek na tankování PHM, postupně jsme se od 200km dopracovali ke konečným 250-270km. Přec jen dojezd našich různorodých motorek na jednu nádrž je opravdu rozmanitý. Podle V-Stromu by stačilo brát benzín po 400km a to by se nikomu ze zúčastněných nelíbilo. Počasí nám dopřálo příjemné podmračno. První neplánovaná zastávka přišla po 200km, kolem poledního, kdy se Venóšovi…