Cestovní kancelář Hyzdil a Pizdil, dvanáct dnů na výletě. Čtyři motocykly, čtyři řidiči, dvě spolujezdkyně. Tři dny na pláži a ve vlnách. Celkem najeto 3500 kilometrů. Fotky z výletu z mého mobilu E90 [ 1 ] a fotky od Karlose [ 2 ] a fotky od Vény [ 3 ]. Trasa na Sporttrackeru po jednotlivých dnech [ 4 ] čísla 149-160. Kompletní trasa na mapách Google [ 5 ]. Podrobný deník z cesty viz. [ 6 ].
Ráno v sedm nás vzbudila kostelní zvonkohra. Ihned jsem vyrazil zjistit, kdy je mše. Večer jsme s Karlosem bloudili kolem kostela, ale nikde nebyla žádná informační cedule ani nástěnka. Mše je dnes o půl osmé. Tedy to nejdůležitější z dnešního dne jsme stihli hned ráno, zatímco Karlos s Erikou mohou ještě vyspávat a Anubis vyrazil hledat nějaký obchod. Naše ležení na parkovišti a přilehlé louce, asi dvě stovky metrů od kostela bylo příjemné a nikým nerušené. Až na kompresor, zcela zničujícího neustále vyjícího a štěkajícího psa, pouliční osvětlení a půlhodinový interval kostelního zvonu. Hned z rána nám to pěkně a vesela začíná - toaleta pod věží s vyhlídkou nefunguje, tak nás hodná paní zavedla do kostela. Bylo už mši, šel jsem poslední. Ábi šla čekat ven a vzala mně k sobě bundu. A odjela s Vénou. To že mně nechají zamčít v kostele jsem trochu čekal, ale že mně odjede s klíčema od…
Z viničního městečka jsme z kempu vyrazili na cestu až po poledni, řádně dospaní a na cestu připravení. Původní plán byl čtyři a půl hodiny po rychlostní silnici. Když jsme na autostrádu přes mýtnou bránu najeli, zjistili jsme, že se platí od kilometru a celá cesta by vyšla na cca 40€. Tak jsme projeli jeden tunel a z autostrády vypadli na prvním sjezdu. Najeli jsme 4km a každý zaplatil 0,40€. Byl to moc pěkný, třípruhový a dlouhý tunel. Pak už jsme vyrazili směr Boloň přes Passo della Futa, kde jsme přejeli bludný kořen a celé passo projeli v obou směrech nejméně čtyřikrát. Vénovi docházel benzín, pak mu motorka při otáčení na cestě upadla - jak říkáme - “nachipa”, tedy při otáčení mu zdechl motor a motorka upadla. Opět doleva, opět ohnuté již dvakrát ohnuté řídítko opět narovnal a pořád drží. S večerem jsme se stáhli do města Santa Anna Mosione, kde spíme u motorek, kousek od kostela….
Dopoledne jsme se přesunuli do Assisi, navštívili jsme baziliku svatého Františka včetně jeho hrobky. Ábi měla jenom kraťasy, tak při vstupu od ostrahy dostala černý hadr, který jí uvázali jako sukni pod kolena. Assisi je malebné místo, horko k zalknutí, úzké uličky, voňavé pizzerie a ristorante i nevoňavá místa s odpadky. Turistů až tma, v kostele bylo místo k soukromé adoraci, tam bylo volno a příjemně. Do hrobky se stála fronta po schodech do podzemí, ke hrobce samotné i ven. Trička z Assisi stojí 130€, tak jsme si je, k pousmání, alespoň vyfotili. Následoval dálniční přesun do opatství Monte Oliveti, prošli jsme klášter i zahradu, nakůpili nějaké hlůpotiny děckám, svaté obrázky, Panenku Máriu ze sklem aj s rámem, brůsek na kosu a novů laterňu… z výše uvedeného máme jen svaté obrázky od benediktínů. U kašny Kateřiny Sienské jsme se řádně omyli a pokračovali. Neparkovali jsme na…
Dopoledne jsme se vybatolili z kempu. V 11:53 jsme zaplatili za ubytování. Povinnost je opustit kemp do 12:00 jinak účtují další den. Tak jsme to stihli. Další zastavení byl vjezd do národního parku, kam jsme jezdili na pláž, protože včera systém chybně identifikoval Karlosovu a Vénovu motorku jako automobil a podle SPZ chtěl zaplatit 16€, tak se nějak domluvili s ostrahou a zaplatili polovinu. I tak to bylo dvakrát dražší než je běžné, ale nebudeme riskovat, že k Vánocům přijde nějaké pokuta. Po cestě jsme opět ztratili kapitána Štístka, který se ozval telefonicky po dvaceti minutách, že mu došel benzín. Máme smluveno, že po 250km berou chlapci do svých motorech palivo, tak jsme nepochopili, proč Anubis najel 314km a zůstal stát na cestě. šlauch máme, PETku taky, tak jsem mu vyrazil na pomoc, ostatní svorně čekali na místě, kam všichnni místní jezdí z dalekého okolí na vynikající…
Dopoledne jsme se přesunuli do města Grosseto. Po cestě doplnili benzín, ale na druhé benzínce, kde akceptovali bezhotovostní platby. Anubis alias kapitán Štístko zůstal v kempu, vzal si nářadí a hodlá opravit brzdu. Podle velkého učitele Drchlíka je vhodné sundat brzový třmen, zkusit jak brzda chodí mimo kotouč, problém bude buď na pojezdu čelistí nebo v některém pístku. Pak očistit a odvzdušnit. Grosetto je velké asi jako Zlín. Ábi v recepci v kempu vyzjistila, že je tady velké nákupní centrum Aurelia Antica. Takový náš Čepkov. Tak jsme si dali na hodinu a půl rozchod. Véna chodí s Ábi po obchůdcích, prý chce zjistit, jak vlastně holky nakupují. Jsou skvěle oblečené dvojka, Abi má ožižlané žlutobíle pruhované triko a černé legíny vyhrnuté ke kolenům a sešlapané sandály. Véna je oděn ve svůj večern společenský šat, tedy khaki nátělník, bermudy s havajským vzorem a naboso obuté…
Dopoledne jsme prošli městečko Talamone u naší kempingové vesničky. Pekárna a vůbec všechny obchůdky voní. Pečivo vynikající, všechno chutná jako kynutá buchta, toskánské pečivo jsme zatím nenašli. Oblékli jsme se nalehko, jako na skůtry, a vyrazili na první seznámení s mořem. Cestovní kancelář Hyzdil a Pizdil nás vzala na moc pěkné místo, je to nejdelší přírodní písečná pláž v Itálii, údajně je dlouhá asi čtyřicet kilometrů. Je u ní velký národní park, vjezd vede přes automatickou bránu, platí se při odjezdu 0.80€ za motocykl. Z našeho kempu, který je nejblíž, to máme k místu nakoupání necelých třicet kilometrů, celý přírodní park se musí objet. Parkování je asi padesát metrů od vody. Nesmí se tady přespávat, nejsou tady žádná plážová lehátka a jiné podivnosti. Místní si nosí slunečníky s sebou a nebo jenom plachtu, kterou vážou na konstrukci ze sušin posbíraných kolem v řídkém lese….
Na desátou hodinu ranní jsme vyrazili na mši do kostelíku v horské vesničce Roccapelago. Lidí na mši se sešlo snad ke stovce. Krom Anubise jsme kostel navštívili všichni. Další zastávka byla obědová, spojená s procházkou historickým centrem města Lucca. S Ábi jsme ochutnali zmrzlinu a v … pizzerie dělá pizzu, a tady je i místo specializované na těstoviny, jak se to jmenuje to si teď nevzpomenu. Nechali jsme si zabalit balíček na cestu, Ábi si dala v Lucce boloňské lasagne a já konečně dostal pravé troteliny. Celý oběd jsme pohodili nahoru na topcase pod síťku a po vydatné zmrzlině pojedli až mnohem později. Šikmá věž v Pise stojí opravdu šikmo a navigace nás napodruhé dovedla až přímo k ní, pravděpodobně jsme vjeli tam, kam mohou jenom auta taxi a vjezd je na povolení. Moc jsme chtěli věž vyfotit za strany, ze které nevypadá šikmá a to snad podařilo. V plánu dnešního nedělního dne…
Dnešní den byl naplněn nekonečně úmornou cestou do města Boloň. Mám pocit, že dopravní omezení jsme respektovali jako jediní. Všude jsou omezení na padesát nebo sedmdesát kilometrů v hodině a všichni řidiči jednou nejméně dvakrát tak rychle včetně motoristů na skůtrech. V Boloni jsme měli v plánu navštívit motocyklové muzeum Ducati, žel mají do třetího září zavřeno a to se nám, věru, čekat nechtělo. Bylo kolem čtvrté hodiny odpolední a chtěli jsme někam do restaurace na oběd. Ábi pohovořila s místními a zjistila, že restaurace se otevírají až od sedmi večer a jediná otevřená jídelna v okolí je pizzerie v supermarketu, v zone commerciale, která je od továrny Ducati prakticky za rohem. Pizza byla vynikající. Přibrali jsme I nějaké pečivo a místní víno v plastu na “božoláka.” Karlos odhadoval, že italské víno v PETce bude kvalitnější než lecjaké víno u nás. Nebylo. V cestě jsme pokračovali…