Dnes jsme se na posledním výletě rozloučili s tachometrem. Náš optimistický ukazatel rychlosti, který vždy viděl krajinu ubíhat o 10% rychleji než my a GPS, byl tou dobou neklidný. Při jízdě od třiceti do stošedesáti to vypadá asi takto - ručička začíná kmitat, později oscilovat a nakonec se zmítá někde mezi devadesátkou a dvoustovkou. Na funkci to nemá vliv, ale na řidiče to působí přímo hypnoticky, na dálnici jsem dokázal odtrhnou oči od té třesoucí se změti jenom při předjíždění.
Kde je problém? První hledání vede vždy k lanku, příliš ohnutý či nepromazaný lanovod, téměr ukroucené lanko, nedotažené aretační šrouby - to vše může způsobit změnu a neklid doposud klidného tachometru. Zjištění bylo negativní, tedy lanko je zdravé, promazané a visí se mu docela volně.
Tak tedy dovnitř. Nerozebíratelný přístroj lze bez námahy rozebrat, zkušenost s tím máme z úspěšného pokusu o [odrosení otáčkoměru].
Ale protože pořád máme v garáži rozebranou druhou, místy identickou motorku, tak je kam sáhnout a krom nevábného orezlého obalu vypadá druhý budík použitelně. Chtělo to jenom drobný repas, vše vyčistit petrolejem, odstranit stopy rzi, naleštit otáčející se čísla a pootočit denní počitadlo tak, aby se nulovalo jako 0000 a ne 0002.
Tímto dělám z tachometru s kmitající ručičkou a s 85285 najetými kilometry tachometr záložní a beru záložní, který se tak stává tachometrem aktivním se stavem 60503.
A ten pocit, že motorka omládla je moc příjemný.