Tupiza, den opočinkový Protože jsem offroadový výlet kvůli defektu musel definitivně zrušit a čeká mě už jen dvoudenní návrat po asfaltu do Santa Cruz, tak si ve městě Tupiza dopřávám pohodu a klid. Konečně je čas projít město a poklábosit s místními. Parta strýců na autobusové/taxi zastávce, která vypadá víc jak pánský klub než zastávka, zastaví mě. A všechno je zajímá a mě zajímá všechno. Pak přišel jen starší pár, pravděpodobně jediný vousatý místní boliviánec a chtěl se vyfotit se mnou a pak si nás fotili i ti strýci ze zastávky. Taková odpolední pohoda. S obědem jsem nespěchal, paní měla v té hospůdce pár turistů a malé dítě v kočárku, tak jsem si ho pohoupal. A pak jsme řešili, že už i tady v Bolívii začínají být holky, které záměrně odkládají mateřství až na 25 let života. Žalostnila nad tím, jak je to na první dítě pozdě a tohle, že je její třetí. Vtipné. Navštívil jsem místo,…

Tarija Ráno balím a když jsem vyzvedával motorku na parkovišti pod tržištěm, tak jsem musel dofouknout přední kolo. Cesta Tarija směr Potosí je nádherná horská kliklatá cesta s nádherným povrchem. Všude kolem rostou kaktusy a vypadají děsivě. Doufám, že se v noci nehýbou. Po krásných padesáti asfaltových kilometrech odpočuji na nezpevněnou šotolinovou cestu, pokrytou červeným prachem. Offroad 170km horami a výhledy. Krajina se neustále mění. Po cestě je jenom jedno městečko Impora, u kostela seděl strýc, četl si noviny a říkal, že autobus tudy jezdí jednou denně tam a pak další den zpět. Až do města Tupiza. Tupiza Široké cesty, veřejné tržiště, náměstí, obrovské ulice. Vede tudy aktuálně nepoužívaná železnice. Mají tu dvě benzinky a pak v širokém okolí už není žádná. Směruju k místám se jmény Barevná laguna, Zelená laguna nebo skalní útvar Árbol de piedra (Strom z kamene). V plánu bylo…

Santa Cruz ráno Balím motorku na cestu, nějakou vodu, trochu jídla a kolem osmé můžu vyrazit. Přemýšlím se vydat. Na sever nebo na jih? Volím Jih. Krajina se mění, vše je zelené, kolem cest louky s krávami nebo lány kukuřice (nebo slunečnice?) Nejprve je to pár set kilometrů rovně a bouřka, která byla v dáli se kvapem blíží. Ač mám nepromok, je to přívalový déšť, který bolí do rukou. Ten typ deště, který když zastihne strýca na Antoníčku na půti, tož než rozevře deštník, má vodu v holénkách a zplihlý klobůk přes uši jak kokršpaněl. Tedy během půlhodinky jsem mokrý skrz. Pak vysvitlo sluníčko, nebe modré a já absolvoval první policejní kontrolu. Řidičský průkaz. Hm, pas. A dotaz policisty ať předložím carné de conducir internacional. Tak mu říkám, že Bolívie nemá podepsanou žádnou ze dvou smluv o mezinárodních řidičácích, tak mám pro jistotu oba. Zklamaný nebyl, opravdu se smál. Po cestě…

Santa Cruz Neděle, den odpočinku a regenerace. První mši v katedrále sloužil biskup a lidí bylo plno. Dneska mám v plánu nedělat nic, proto není co psát. Vyrazil jsem místního parku kultury a oddechu/bioparku Güembé. Video řekne víc, než bych dokázal napsat. Tedy video viz https://youtu.be/i9K6Y02FSAQ Válet se v bazénu bylo velmi příjmené. K večeru jsme vyrazili od Noela na besedu ke strýčkovi, který má velkou Toyotu a zajistilí transport na letiště. Strávil jsem příjemnou hodinku se studentou medicíny a jejími dvěma bratry, kteří jezdí na motorkách a jsou nadšení do postapo filmů. Tak jsme si pak prošli nějaké fotky a bylo to příjemné setkání a klábosení o hloupostech. Jak tráví čas, když mají prázdniny? Motorka, fotbal a hlavně kolo. Pořád chtějí všichni jezdit na horských kolech po horských cestách. Nové slovo z jazyka quechua: akulliku=žvýkat koku. Je neděle a tady je všude párty už…

Fiesta, rodinná oslava Je po čtvrté odpoledne a já se chystám přesunout na rodinnou oslavu. Jsou to první narozeniny vnučky, sešlost v domě rodičů otce malinké Ariane. Jsem tam mezi prvními, abych se správně naladil a seznámil. Tesně před odjezdem jsem zjistil, že oslava je tématická - kočičky. Tak si beru jediné triko, které tady mám, triko s vlkem žijícím v národním parku Picos de Europa na severu Španělska. Mám v plánu lovit a sežrat nějaké kočky. Vítá mě majitel domu, vysmátý strýc s tetováním lezoucím z pod rozepnuté košile a se znakem hippie na krku. Nemít ten znak tu nožičku dole, zapadl by mezi typické mercedesáře na konci omsdesátých let v Česku. Chce mě přivítat štamprlí, ale jak vidí, že jsem přijel na motorce ihned teskní nad tím, že na fiesty se jezdí taxíkem. Začátek je oddělený - ženy zvlášť mají svůj kroužek a muži v zahradním domku pijí a vedou moudré řeči. Začali jsme…

Santa Cruz: Vstávám až v osm ráno. Dneska mně ani nevadil řvoucí ventilátor, tak jsem byl znaven. Servis motocyklu, možno přeskočit: Prvně řeším motorku. Za 20bol. jsem v krámečku s náhradními díly sehnal držák levého zrcátka a spojky. Díl z vraku, ale poslouží. Ještě jsem si ve vedlejším servisu půjčil klíč 14mm, abych zrcátko mohl nastavit. Ten chlapík měl v krámečku na motorky úplně všecho. Pak jsem se doptal na nejbližší myčku. Velký prostor vedle supermarketu a drsný šéf všechny hlídá ze své klimatizované budky. Tlakové mytí, šampon, ruční mytí hadrem, tlakový oplach. To se musí dodržet. Tak jsem aspoň kluka a vapkou požádal, aby pořádně prostříkl brzdové destičky a zámek od kufru. Když jsem mu řekl, že jsem spokojen a že motorka za dva dny bude vypadat stejně, tak jen loupnul okem do budky a řekl, že musí vykonat všechny části práce. Motorka i po pořádné sprše svítí, budík funguje…

Cochabamba Celou noc opravdu vydatně pršelo a na plechové střeše nad mou komůrkou bez oken kapky řvaly tolik, že jsem si musel dát sluchátka na spaní. Motorka ráno vypada docela umytě. Svítí slunce a modré nebe. Neváhám a před snídaní chci na kopec nad městem, kde rozpíná své svaté ruce Cristo de la Concordia https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Cristo_de_la_Concordia Každý místní kočabamban vám v první větě k monumentu řekne, že je větší než ten v Riu. Ale kdo by si poměřoval Ježíše. Ne to není vtipné, musím to vyškrtnout. Shora, stojíce 230m nad městem vidím, jak je rozlehlé. Je to něco jako Santa Cruz de la Sierra, ale v mírnějším pásu, se vzrostlými palmami uprostřed širokých ulic. Celkově se říká, že je toto město lépe udržované. Například se to pozná podle toho, že všude chodí oražově uniformovaní prodejci a kontroloři parkovacích lístků. Platí i pro motorky, jinak mně dají…

San Pedro de Tiquina Ráno mě budí bubnování deště, na osm mám domluvenou snídani. Volská oka, mamita je dělá tak, že vyklepne vejce do vrstvy horkého oleje. Mňam. Dokonce k tomu přidá hromadu vařené zeleniny. Včera večer jsme tady s malinkou holčičkou hladili modrooké zvíře, mám krátké video viz https://youtu.be/r9jqigEVCpI Copacabana? Ráno balím motorku a chci vyrazit 40km serpeninami do Copacabana. Zhruba v polovině cesty houstne déšť, v dáli vidím temno takové, že nelze rozpoznat, kde končí obloha a začíná hladina jezera. Na silnici začíná být mlha, že by se dala krájet. Nechci přejet místního hombre de carrizo=Rákosníčka. Otáčím se zpět. Při čekání na přívoz ověřuji na budce s informacemi pro loďky a vypadá to, že tři dny bude na západní části jezera deštivo, že s lodí nevyjde nikdo. Nalodil jsem se a přemýšlím, jak je to vlastně se slavnou Cestou smrti a její sjízdností dnes….

La Paz Neuvěřitelná směsice lidí, vozidel a psů. Od spodu zaplněná vůní grilovaného jídla přímo na ulici smíchaná s pachem výfových plynů; venku polehavajících psů a shora rámovaná změtí kabelů elektrického vedení a optických kabelů. Jestli bych něco v La Paz nechtěl dělat , tak je to profese elekrikář. Ač je to sídelní město bolívijské vlády, tak stejně jako kdekoli jinde, se zde mísí chudoba a bohatství. Lidé prodávají na ulici chlebové placky, ovoce, zmrzlinu. Kdo může, tak má malý krámeček s jakýmkoli zbožím. Některé krámky vypadají, že s tím zbožím tam bydlí i majitel. A vidět vyskládané šunky zavařené v igelitu jen tak na hromadě bez chladničky, vyděsí. Včera večer jsem koupil pár vajec a dneska ráno jsem využil místní kuchyňky v hostelu. Řekl bych, že je v lepším a čistčím stavu než byla společná kuchyňka na kolejích v Ostravě, kterou nám jednou uklizečka již nevydrvživší,…

Uyuni: Ještě ke včerejšímu Salaru. Koupil jsem si v lékárně jelení lůj. Jenže až po prvním použití jsem zjistil, že barví červěně. A když jsem si pak natřel rty, tak se na mě zbytek skupiny fakt divně díval a tak jsem jim svůj omyl vysvětlil. No ale vypadali, že mně to moc nevěří. Ráno u snídaně je to opět veselé. Pan domácí je mistr historek. Ale nejprve jsem začal pár dotazy a tady jsou odpovědi. Co říkají Boliviánci na přistěhovalce z Venezuely. Pokud pracují, není problém, ale prý jich většina nepracuje, ale jenom žebrá nebo přepadávají lidi. Žádná státní podpora tady neexistuje. A že jsou ty problémy v Santa Cruz, Cochabambě i Potosí. Když se sem tlačí přes hranice nesou ženy před sebou děti jako štít. Obecný názor je pustit sem pouze ty, kteří budou pracovat. Práce je tady dost, neplatí se moc, ale práce je. Jak tady funguje místní samospráva a proč jsou cesty tak v hrozném stavu….