Na Cestě

[ fotky ] Klášter sv. Prokopa v Sázavě viz.[ 1 ]

[ trasa ]

[ fotky ] Mít obuté céčkové pneu znamená vyhýbat se asfaltu. Počasí odpoledne bylo přímo letní, tak jsme vyrazili dobýt zříceninu hradu Rýsova[ 1 ], projeli jsme kolem Čertova kamene[ 2 ] a skrz Paseky po asfaltové cyklostezce do Želechovic nad Dřevnicí. O Čertových kamenech jsem našel legendu (zdroj: z nepříliš funkčního odkazu[ 3 ] na webu treking.cz) Místní pověsti se týkají ponejvíce obrovských balvanů, k nimž lidé vzhlíželi s respektem a neklidem stran jejich původu. Nu není divu. Erozní rýhy, důlky a trhliny v červenavé hornině byly považovány za „čertovy pece“ nebo „čertovy vidličky“. Čert tu prý hodoval na dobytku a drůbeži ukořistěných ubohým místním. Kopec Rýsov skrývá dle tradice také nevyčerpatelné zásoby zlata. Pod Čertovým kamenem prý bydlil i hodný černokněžník. Uchovala se i vzpomínka na dřevěný hrádek v podobě místní pověsti, dle níž tu stával dřevěný zámek, jediným…

Kdo to říkal, že holka nemůže řídit „ferari“ od Fiatu?

[ fotky ] Tam, kde možná někdy v parném létě bude cesta suchá jako troud, je teď opravdové bahniště. A tudy vedla povětšinou trasa. Tedy alespoň ten malý kousek, který se mně podařilo za šest hodin překonat. Třicet tři kilometrů za pět a půl hodiny a bylo to výživné. Nebylo to o motorce, ale o technice jízdy a ostrém obutí. Místa, která zkušení na Afrikách projeli snadno, měli méně zkušení problémy překonat, byť jeli na LC4. Taky bych tento článek mohl nazvat – první jarní rally z pohledu nejslabšího účastníka. V roklince jsem se zasekal úplně nejvíc, na každém kmenu jsem zůstal viset. Někde, protože jsem s sebou omylem vezl centrální stojan, jinde zas protože byl kmen prostě velký. Obtížnější kousky pro mě vyžadovaly spolupráci ve dvou lidech. Když už před námi bylo přes čtyřicet lidí, byla cesta pořádně vymletá. Motorku jsem neplánovaně položil asi pětkrát a plánovaně pak nepočítaně –…

na Žuráni nejsou hodiny Nad Smraďavkou je sníh na cestě, ale musel jsem ho hledat. Dole pak, pod lesním sjezdem k rybníku jsem se krásně vymázl v blátě, prakticky upadla jenom motorka, ale byla tak zabahněná, že mě dokonce napadlo, že bych ji tam nechal… Informace z palubního počítače - venkovní teplota stabilní kolem osmi stupňů Celsiových, nahoře na vrcholech hlavní cesty přes hory Buchlovské kolem šesti stupňů a u křížku na rozcestí Březová, Suchá Loz, Strání bylo stupňů jenom pět. Teplota oleje od čtyřiceti osmi do šedesáti pěti stupňů.

[ trasa ] mapuje pár kol na endurotrati, které se podařilo zajet v kuse a bez nečekaných vyjetí mimo trasu spojené se chcípnutím motoru… Konečně jsem sobě mohl v praxi ověřit, že při jízdě v písku nezáleží na tom, kam vedeme přední kolo řídítky. Motorku tlačí zadní kolo vpřed a do zatáčky se vede přenášením váhy. Nic víc. Jenom rychlost musí být dostatečně velká. Ukazuje to pěkně video z enduroškoly viz.[ 1 ]. Kolega fyzik[ 2 ] k tomu poznamenal: „No, tak ono je to vcelku logické, protože je to písek, který nemá žádnou konzistenci, takže tady minimálně působí třetí Newtonův zákon proto se pohybuješ pouze rovně a stroj kontroluješ přenesením váhy - měníš výsledný vektor setrvačné síly.“ Jak prosté, takže vektor setrvačnaté síly! Jedna věc je to vědět a druhé je to opravdu jet. Písek vyžaduje rychlost pocitově daleko větší, než velí hlava. Dokud nebyl písek samá brázda a kolej, šlo to…

mapa [ 1 ]

[ fotky ] Pěkný kousek z Kunovic do Hradiště [ trasa ]