Venku příjemných sedm stupňů a lehké mrholení, předpověď počasí příznivá a motocykl připravený pro jízdu mimo silnice. Ostré obutí a zadní nové kolo s 18" ráfkem. Louky podmáčené, polní cesty mazlavé a nesjízdné a v lesích přímo bořivo. předpověď na odpoledne
[ fotky ] Když jsem vyjížděli bylo krásný jarních 8 stupňů, trošku mrholilo a vypadalo to, že prostě spadne pár kapek a než dojedeme k Hradišti bude po dešti a sucho. Naštěstí déšť brzy ustal, protože se změnil v docela husté sněžení. Teplota se propadla během pár minut až k 0.9°C a tak jsme si to namířili zpět domů, jen protijedoucí řidiči aut vypadali poněkud vyděšeně, když nás viděli.
Dneska to byly jen zatáčky a zatáčky. Po cestě jsme vyzvedli Predjamski grad - hrad ve skále. Pak to přišlo Postojnska jama. Lidé říkají, že jsou to obří jeskyně. Přesvědčili jsme se, že jsou ještě větší. Dovnitř nás vezl vláček, chlad, nasvícená jeskyně první, druhá, třetí a už jsem ve vláčku spal. Naštěstí pak byla pěší vycházka a bylo to ultimátní. Uvnitř jeskyní žije podivný růzový čolek a opravdu jsme se s nim viděli. A hurá do Chorvatska, najít zamluvené bydlení na dva dny ve městě Savudrija. Pěkný apartmán pro velkou skupinu lidí. Za dvě noci za 50€ na hlavu je to levnější než kemp a spaní ve vlastním stanu. Ochutnávka místního vzorku pálenky rakia a konečně teploučké moře se západem slunce…
V pondělí ráno nás vyrazilo z plánovaných šesti motorek jen pět. Kolega z Brna se z rodinných důvodů odhlásil. V počtu sedmi lidí na pěti motocyklech se hleda levné ubytovaní velice snadno, protože si můžeme dovolit obrovské apartmány. Každý z nás si vzal spacak a karimatku a já vezu obří stan pro všechny (díky za půjčení, Hayake). Pevně věřím, že stan ani spacáky nebudeme potřebovat a bude nás poslední výlet s touto zbytečnou zátěží. Během prvního dne jsme si dopřáli dálniční přesun. Řetěz je pouze tak silný, jako neslabší jednovalec v něm. Tím je tentokrát Filda s Veronikou naložení na 35kW Dakaru s maximálkou 110km/h na dálnici. Zvládli jsme to bez deště až do cíle, který byl kousek u Lublaně. Podvečerní procházka po hipsterské metropoli Lublaň, úplně nalehko, drobná večeře a domů. Den druhý byl ve znamení horských masivů a úzkých serpentin. Přesunuli jsme se do Triglavského…
Z města Krajnskaja Gora jsme vyrazili jsme kolem desáté. Obloukem na sever, asi 50km Slovinko - Itálie - Slovinsko. A hurá na zatáčky! Mangart je zajímavé místo se skvělými výhledy. Víc viz [ 1 ]. Silnice nahoru je zpoplatněna 5€. Dá se jet i autem. Úzká silnička bez svodidel. Kluci jeli svižně a napřed. Já jsem jel za Ábi, která nahoru jela opatrně jako klaun na jednokolce a zpátky už si zazáčky docela užila. Dole pod Mangartem jsme se rozdělili. Ábi pokračovala dál s Johnym a vrátí se až o víkendu. Nás čekal už jen dálniční přesun Vilach-Graz-Vídeň-Břeclav-Brod. Domů jsme úspěšně dorazili v deset večer. Celkový nájezd od neděle do čtvrtka jenom 1760km.
Z Lido di Jesolo vyjíždíme o půl druhé odpoledne. Rychlý dálniční přesun do Lublaně. Slovinská dálnični známka 7.5€ na 7 dní. Hipsterské město, krásné převelice. David má dnes narozeniny a Lublaň miluje. Trocha bloudění a procházka s kávou. Při odjezdu jestě ve městě v táhlé vyleštěné zatáčce David vzal předním kolem hladký kanál, to mu zvýšilo náklon a už se válel. Motorka se svezla po motoru. Autobus MHD jedoucí za ním to dobrzdil. Večerní dálnice směr Krajnska Gora, kde nám booking davá apartmán pro šest v součtu o 2€ na hlavu dražší než kemp a nemusíme stavit stan. Večer přicházíme na to, že Davidova Kawasaki Z750 má malou dírku ve víku motoru a trochu rosí olej. Motorku jsme dali hodně šikmo, ráno zalepíme tekutým kovem. Večer ukončíme slovinskou grapou a družnou oslavičkou Davidových třicátých druhých narozenin. Ráno vstávám v sedm, všichni spí. Nákup a snídaně z přímo z trouby….
V noci pršelo, ráno je příjemně a všude vlhko. První krok ze stanu a po ranním protahováním jsem na sebe vylil kaluž nad vchodem stanu. Mířím do sprchy. Stačí vložit 0.5€ a teče teplá voda. Cvak. Mince zmizela uvnitř a nestalo se nic. Teče stále studená. Myju si hlavu a trpím radostnou investicí. Uff, opravdu mě to probralo! V plánu máme Benátky. Vypadalo to, že nás kolega Bábovka vezme všechny autem, protože tam měl celý den práci. Nakonec ale odjíždíme na jen čtyřech motorkách. Johny vzal Ábi v tandemu. Ábin Suzuki XF650 Freewind zůstává v kempu. Do Benátek to mám 54km. Takže jedeme na lehko, bez chráničů, jen v trikách. Venku je příjemných 25°C. Na motorce nebo skůtru stačí nechat vozidlo přímo na mostě. Malinké parkoviště plné motorek. Přes celé město až před baziliku svatého Marka na vyhlídku. Doporučujeme všem! Pomalým krokem se vydáváme zpět, a v dáli to bouří. Paní Řešetková,…
Šest lidí, sraz v šest, pět motocyklů na cestě. Kousek od Břeclavi byla první neplánovná pauza, Anubisova SV650 přestala dobíjet. Nakonec to byl jen vypadlý konektor regulátoru, ale poznal to, až se mu kompletně vybila baterie. Takže krom rozborky a sborky jeho motorky jsme startovali z mé baterie improvizovaně spletenými startovacími kabely - ze šesti drátů pro lepší průřez/proud. Zdržení lehce přes hodinu. Pak rakouská dálnice až po Vilach, italská autostráda. Nepromoky jsme oblékali třikrát, zmokli jsme pětkrát. Teplota příjemných 27°C a na Italské straně bylo 31°C ještě v devět večer, když jsme dorazili do kempu. Johny sehnal obří stan pro osm lidí, vezl jsem ho na zadním kufru. Překvapilo nás všechny, jak malý balíček stanu ukrývá obrovský hangár - snad 7x3m a uvnitř může člověk pohodlně stát. Najeto 766km, na cestě 13h50min, průměrná rychlost 55km/h - a to jsme jeli na motorkách…
[ fotky ]