Cesty - 2011 Rumunsko

Vstávali jsme v deset a v jedenáct dopoledne vyrazili k domovu. V Oradea [ 1 ] jsme něco málo posnídali a nakoupili a přes Debrecen [ 2 ] pokračovali Maďarskem mimo dálnici na Miskolc a pak přes Slovensko. Dědiny před Rimavkou Sobotou byli jako vystřižené z Rumunska. Poprvé jsme oblékali nepromoky někde po cestě v Maďarsku a podruhé před Zvolenem. Bude potřeba vyřešil ochranu navigace v mobilu před deštěm, když se jede nad 60km/h tak čelní štítek bez problémů déšť odkloní, ale ve městě na semaforech jsme museli improvizovat a elektroniku zabalit do igelitu. Rumuni přejí Drum Bun! Tedy “šťastnou cestu” a ta se nám povedla. Domů jsme dorazili v jedenáct večer. [ cesta ] [ fotky ] info: Celkem jsme najeli 3200 kilometrů (znamená to po cestě dvakrát údržbu řetězu) Průměrná spotřeba 4,3 litru. Na cestě jsme byli šest dní a z toho jeden jsme strávili prohlídkou Bukurešti.

Rozloučeni se Zdenálem a Lucií si dopřáváme kolem desáté hodiny ranní kávu a snídani v shopping centru Carefour v Bukurešti. Pokračujeme směrem k vesničce Bran, kde stojí hrad patřící rodu řečených Drákulů (podle draka v erbu). Po cestě je hodně kolon a dopravních kolapsů, autem bychom to nezvládli vůbec, ale takto se buď zprava nebo zleva pořád stabilně prokousáme dál. Nejdelší kolona měla asi 20km. Projíždíme lázeňské město Sinai, jsme v Transylvánii, což je, jak mě po interkomu zdatně informuje Saša, část Sedmihradska a znamená to něco jako “hodně lesů.” Celá tato oblast je docela bohatá a byla vystavěná německými, rakouskými a maďarskými protestanty, co sem odcházeli v období reformace. Hrad Bran je krásný [ 1 ], chvílemi vypadal jako Kokoří a chvílemi jako Buchlov. Prohlídka je individuální bez průvodce od místnosti k místnosti a celá je situovaná tak, že vchodem do hradu neustále…

Z Bukurešti vyjíždíme už v 9h ráno. Po okruhu co mu říkají “ring” na dálnici na Constance. Dálnice je ze začátku betonová, pak asfaltová, není úplně rovná, takže při 170km/h si připadáme jako na crosové roletě. Zdenál nám vysvětlil, že policisté jsou pouze před sjezdy a na benzinkácha dál se neodvažují. Při 160km/h na tachometru Saša přidává v modlení do tempa, při 180 už jenom vzkázala, ať se modlím taky, že to sama neutahne.Takže se držíme pod touto rychlostí. Byli jsme na cestě jediná motorka. (reálně jsem nejeli víc jak sto šedesát) Po cestě do Constance, před mosty přes Dunaj [ 1 ]se platí mýtné, chtěli za motorku 5 RON (35Kč). Správně jsem měl napsat - před brutálně obludně obrovskými železnými mosty na pilířích jako paneláky… Kousek před Constance nám dochází baterka ve foťáku a začíná poprchat, tak zastavujeme na oběd. Intercom funguje skvěle a Saša říkala, že kdybychom si…

mají tady most jako u nás v Brodě Všechny motorky v Bukurešti se používají jako skůtry, takže je běžné, že na supersportu jede chlapík jenom v kraťasech a tričku, podobně jsme na tom byli i my - vyjeli jsme si jenom na lehko, kufry jsme nechali na bytě, nechali si jenom topcase a popojížděli po městě od jedné zajímavosti ke druhé. Nokia navigace je chytrá a ví, kde jsou muzea, kostely a kde co jiného - a to všechno offline. Kostely místní, pravoslavné jsou pěkné a klimatizované. Čaučeskův palác je velký a divný. Paneláky kolem hlavních tříd pěkné, jenom místo truhlíků na květiny používají naležato položené uřizlé lahve PET. Mají tady “moře”, nad Bukureštní je obrovská přehrada postavená tak, že kdyby praskla, tak je celé město pod vodou - byla stavěná jako důkaz toho, že to zvládnou. Beton, beton, beton, ale pěkný a tvarovaný, většina paneláků mají nahoře odlité betonové…

Nejlepší z dnešní cesty byla transfagarašská dálnice, nekonečné množtví zatáček, stoupání, pár tunelů a dole pak velká přehrada. Zkuste si taky kousek viz. [ 1 ]. Do Bukurešti jsme dorazili o půl desáté večer, navigace nás bezchybně dovedla až před dům, kde bydlí Zdenál a Lucie [ 2 ]. Již jsme ubytovaní, Lucie nás nakrmila a hotovíme se ke spánku. Psal jsem, že nejlepší z dnešní cesty byla transfagaraš - ano ale - nejlepší z celého výletu byla večerní sprcha! Opravdu. Zítřek je odpočinkový den, prozkoumáme Bukurešť a zkusíme naplánovat kam se vydáme dál - asi k moři. Istanbul s návratem v neděli v poledne nestihneme, a to je to “jenom” 600 kilometrů. [ další fotky ][ cesta ]

Nocleh bez problémů, jenom nás v noci navštívil místní pes Blafůň Ochčiroh. Ráno šla Sašenka za potřebou do lesíka, kously se jí háčky od bot, tak musela dohopkat a dřepla si místo do kapradí přímo do mladých kopřiv a v hlavě jí běželo: z motorky má zadek být otlačený, ale že by to mělo pálit… Do stanu se přesně vejdeme, dva nocležníci, tři kufry a dvě přilbičky. Ráno jsme uvařili=Saša uvařila nějaké instantní těstoviny, kávu a vyrazili jsme, na první ÖMW benzince jsme nabrali vodu a vykonali hyenu. Teď jsme v Sibiu [ 1 ], motorka je zamčená na parkovišti, přilby jsme připnuli řetězem, tak můžeme jít na lehko. Podle Ovi Map procházíme turistické cíle, katedrála, hřbitov a trácí takové to turistické dopoledne. Wifi tady mají kolem hotelů na zahrádkách, nealko pivo (fara alcool) je lepší jak u nás. Tešíme se na transfagaraš. [ cesta k Sibiu ][ náměstí ]

Během cesty se nic zvláštního nestalo. Kurděje jsme nedostali. Přes Maďarsko po dálnicích, známka pro moto stojí v brodské směnárně 85 korun na čtyři dny, boční kufry mají povoleno maximální rychlost 120km/h a toho jsme se drželi. Po dálnici jsme nejeli rychleji než sto čtyřicet. Maďarské dálnice jsou jako nové a nebyly ucpané. Strávili jsme celý den v sedle a po ujetí 600km Saša prohlásila, že jí to připadá jako bychom ujeli teprve šedesát. Sezení pohodlné, po třech hodinách jízdy už tuhnou kolena, takže zastávka co dvě až tři hodiny je tak akorát. Stabilní rychlost 120, na šestku, šest tisíc otáček, spotřeba asi 5.5 litru. Navigace Nokia Ovi mapy bezchybná, mapy aktuální. Pasy jsme vytáhli jen při vjezdu do Rumunska, nahlédli a poslali nás dál. Při vjezdu do Rumunska se platí za použití cest, motorky neplatí. Opušťením Maďrska jsme zpomalili, hlavní tah na Bukurešť je obousměrná…

Tak, právě je půl deváté, tedy časné ráno, pro důchodce dopoledne. Odjíždíme, za sedm hodin bychom měli přejet maďarsko-rumunskou hranici a pak nám zbývá ještě 350km k Sibiu, kde chceme nocovat. Dnešek by měl být nejvíce náročný, celý ho strávíme v sedle, máme v plánu ujet 870km. Záznam z trasy pořídíme a jsme zvědaví, zda náš plán nebyl příliš nadsazený. pozn. pro ty, co chtějí cestu sledovat - zítra si klikněte vpravo nahoře na odkaz [ Záznamy posledních tras ], měl by tam být vždycky uploadovaný aktuální ujetý kus cesty. Google latitude vypínám, protože potřebuje roamingový internet a já chci mít telefon v offline režimu celou cestu.

Chystáme se do Bukurešti. Náš plán cesty je tady [ 1 ] a přes hory pojedeme transfagarašskou cestou viz. [ 2 ]. Dnes a včera jsem více méně sbalení na cestu. Místa na věci moc není - něco pod sedlo, pak dva boční kufry a horní topcase. Cílem bylo zabalit všechno vybavení na cestu tak, aby topcase zůstal pokud možno prázdný a nemuseli jsem mít tankvak ani žádné věci zasíťkované kolem kufrů. pod sedlem : reflexní vesta, lékárnička moto povinná, lékárnička naše (léky proti bodnutí hmyzem, něco na průjem, desinfekce ve spreji a tekutý obvaz), záložní řemínek kožený a gumicuk, sada náhradní elektrická (žárovky a pojistky), originál nářadí k motorce, deci petroleje na čištění řetězu (případně na benzince trocha nafty), hadr, trocha solviny, papírové kapesníky, izolepa, vteřinové lepidlo a EU formulář záznamu o nehodě boční kufry : stan, dva spacáky, dvě nafukovací karimatky, oblečení pro dva,…