Cesty - 2011 Jadran

Cesta byla příjemná, všechno běželo jak mělo. Trošku se začalo všechno hatit až v Piešťanech, kde Fildovi upadla páčka řazení. Vyřešili jsme za pár minut šroubem M8 5cm, který jsme koupili v místním marketu. FFF s sebou původně měl i nářadí a náhradní díl právě na opravu té páčky, což je nejvíce exponovaná součástka, ale po pádu měl na Rebelovi prodřenou brašnu a všechny díly a klíče vytratil, než si toho všiml. A další nepříjemnost byla vosa, co Karlosovi vletěla do přilby o kousek dál. Prokazatelně nejhorší cesta byla od Korytné do Nivnice. A jediné kostky na cestě co jsme potkali byli právě v rodišti Komenského. Hotovo. Jsme zpět zdraví a celí. Poslední nudle jsme pojedli v muzeu v japonské zahradě. Najeli jsme celkem 1916 kilometrů. Spotřeba průměrná Rebel 3.2, V-Strom 4.4 a GPZ 4.9. Hlavní část výpravy autem dorazila k cíli již ve středu kolem desáté večer. [ trasa ] [ fotky od…

Z kempu Korana, co se jmenuje podle řeky co kolem teče, jsme se vybatolili v jedenáct, na recpci byla fronta až hrůza, tak jsme si povykládal se španěly a italy, kterých tam čekalo nejvíce a moc jsme se nasmáli, když přijel Filda na řvoucím Rebelovi, protože v kempu zabloudil. Čekalo nás dvě stě kilometrů vnitrozemím přes Karlovac, kde jsme něco málo nakoupili v Itersparu, pak skrz centrum Zagrebu a přes spoustu vesnic k malému hraničnímu přechodu Gola. Bylo to úmorné, protože všude jsou dopravní omezení, které každý domácí řidič ignoruje, nejrychleji se smí jet místy osmdesát, většinou šedesát, v každé zatáčce je čtyřicet. Prý je to kvůli asfaltu, který má jiné složení než u nás, aby sluncem neměknul, ale daní za to je nižší přilnavost. Já bych řekl, že je to taky proto, aby lidé používali dálnice. V Maďarsku se nám to trošku rozjelo a po sedmdesáti kilometrech je tady Balaton, dnešní…

Ráno jsme vstali hodně brzy, abychom stihli pár fotek v Moščeničce na molu, než se tam nahnou lidé a lodě. Dopoledne jsme sbalili ležení, kluci nabalili auto a hodinu před polednem, již řádně odhlášeni, jsme opustili kemp. Felicie řízená Venóšem nám jela v patách jen pár kilometrů do Opatije, kde nás kruhový objezd odstředil a kluci pokračovali stejnou cestou do Slovinska přes Jezersko do rakouského Eisen Kappel a pak po dálnici k domovu, měli by dorazil před půlnocí. Naše skupinka na dvou kolech pokračovala podél pobřeží do Rijeki, kde nás navigace krásně provedla celým městem, abychom se vrátili na cestu za Rijekou směrem ostrov Krk, kterou již důvěrně známe, po ní jsme pokračovali až do Senj, kde jsme se rozloučili s mořem a vyrazili do vnitrozemí. Po pár desítkách kilometrů serpentin v horách se podstatně ochladilo a na Plitvičkách jsme zaparkovali v Park zone No. 2. někdy kolem…

Hned ráno, kolem desáté, jsme se s Karlosem a Ábi přesunuli do Rijeky. Pomocný historik a saxofonistka šli honit módu a já zatím našel motoshop, kde jsem pořídil olej pro Stroma a dolil přesně sedm deci. Spotřeba deci a kousek oleje na tisíc kilometrů na cetách, které jezdíme, je naprostá pohoda. Zašel jsem navštívil místní muzeum Primorsky - národní - obrovské sály a v nich nějaký nábytek a občas nějaký obraz, expozice zbraní chudá a mladá, spousta modelů lodí. Jiné to bylo v městském muzeu Riječka, kde mají výstavu torpéd. Pěkné to mají převelice a expozice torpéd byla tak skvěle nainstalovaná, že z ní šel strach. Z Rijeky pokračujeme dobýt horu Vojak, kam včera severní cestou vylezl Kuba a Chip. Byli nahoře, hrdí na to, že zdolali převýšení a nahoře potkali nějaké mladé slečny v plážových žabkách, jak se tam fotí. A jak se tam dostali? Vede tam cesta, podle turistické mapy asfaltová…

Kolem desáté hodiny ranní jsme vyrazili do Rijeky, abychom zjistili, že dnes je v Chorvatsku státní svátek a tudíž je všude vše a úplně zavřeno. Dokonce tady mají státní svátky tak rádi, že pokud vyjde svátek na sobotu nebo neděli, tak se přesunuje na nejbližší pracovní den. Vypadá to, že si výlet do Rijeky zítra zopakujeme. Ábi potřebuje nakoupit nějaké hadříky a já bych rád nějaký olej pro Stroma. Prošli jsme si město, viděli historické centrum včetně šikmé věže a Ábi se proběhla mezi místní kolonií holubů. Zašli jsme na oběd na potvory z moře vylovené, tedy já jsem se nedal, odradila mě vůně, raději jsem dal přednost standartnímu burku z umaštěného stánku. Karlos a Ábi mořské plody pojedli a neremcali. Prý chutnali stejně jako hřiby a to měli škeble, humříka a chobotičku. Z Rijeki jsme se zajeli podívat na most k ostrovu Krk, ale protože jsme s sebou neměli ani plavky, tak jsme přes…

Nahoře na kopci nad letoviskem Mošćenička Draga stojí malé historické městečko Moščenica, kostel původně ze století čtrnáctého s barokní výzdobou byl příjemně chladivý. Na dopolední mši bylo asi čtyřicet lidí, většinou turistů. Jeli jsme s Ábi na “skůtru” a Karlos vzal do tandemu Jelena, který by se svým nemocným kolenem sedmset padesát schodů nezvládl. Zbytek našich poutníků šel pěšky, schodů bylo nakonec míň než čekali a nemuseli je počítat, protože každý stý schod je označen. Proběhla odpolední vycházka na pláž, trocha šnorchlování a čtení, čtení, čtení. Dnešní hlavní jídlo dne bravurně zvládla Ábi - rizoto s tuňákem, cibulí a zeleninou. Na zítra se dělíme na tři skupiny. Jelen, Venóš a FFF zůstavají v kempu na koupání. Chip a Kuba jdou zdolávat hory v okolí. Jsou tady dvě turistické trasy, nejbližší kopec má 800 a vzdálenější 1200 metrů. Pro nás Ábi na zítra naplánovala shopping a…

Ranní vstávání v kempu proběhlo ke spokojenosti nás všech. Chlapci co spali pod hvězdami ne úplně dobře odhadli směr východ, takže všichni včetně Velkého Skauta, ač ulehli do “budoucího stínu” aut vstávali s rozbřeskem a přesunovali svá ležení někam do stínu. Nákup v místním Konzumu řešil Chip, coby majitel VISA karty, věrný smlouvě se svou bankou, odmítajíce sdělit svůj PIN kód cizí osobě. Podle účetního výpravy je rozpočet na devět lidí na jídlo a den asi 200 kuna, tak Chip nakoupil devět chlebo/vek, paštiky, cihlu sýra, sušenky a dalšího jídla, kterého byl plný cestovní vak a pořád ne a ne utratit plánovaný rozpočet. Po snídani jsme vyrazili hledat pláž. Moščenička je větší letovisko, pláže velké, ale nepředstavitelně plné lidí všech možných ras i náboženství a to jsou všichni v plavkách. Hledali jsme soukromé místečko, ale je to nemožné, pokud bychom nechtěli vyrazil na nuda pláž,…

Cesta z Eisekappel Bad přes Jezesko byla alpsky nádherně malebná. Na rakouské straně povrch cest dokonalý, ve Slovinku to bylo malinku horší. Na hrad Predjama jsme dorazili v čase mínus třicet minut, tedy 14:30. Hlavní část výpravy Felicií dorazila asi o čtvrt hodiny později. Plánování se tedy zdařilo. Autem chlapci přijeli po krásném asfaltu, my na motrkách jsme posledních šest kilometrů jeli po šolotině, ač navigace byla přesvědčená, že se jedná o zpevněnou cestu. Asi pod vrstvou kamene byl asfalt, my jsme ho ale neviděli. Jel jsem první, FFF a Karlos v prachu za mnou. Karlos se nadřel nejvíc, protože jel s nohama na zemi a opravdu mu to plavalo, holt silniční stroj. Predjama je hrad, pěkný. Pak jsme jeli spolu směr Rijeka, trošku jsme si pobloudili. Hraniční přechod mezi Slovinskem a Chorvatskem co jsme chtěli použít není mezinárodní, ale jen pro místní a tak nás místní Policija…

Denní plán jsme splnili. Kolem půl desáte hodiny večerní jsme dorazili do cíle, kousek za spící lázeňské město a horské středisko Bad Eisenkappel. FFF jel celou dobu jako první a jenom když nebylo jasné kudy, tak jsem jel s navigací jako první. Díky rychlosti, kterou určuje FFF vychází spotřeba velmi příjemná - Rebel 3.6 litru, můj V-Strom 4.1 a Karlos s GPZ jede za 4.5 litru. Dnešní porce kilometrů 519, čas strávený na cestě včetně přestávek dvanáct hodin. Průměrná rychlost 43km/h. Nikam přec nespěcháme. Cesta přes Krumbach byla plná motorkářů, navštívili jsme místního “Trampa”. Povrchy silnic jsou skvělé, ale rychlých zatáček si moc neužijeme, protože Fildův Rebel do kopce malinko ztrácí dech. Po ujetí asi 450km, někde uprostřed serpentin Krubachu hlásil Filda, že mu to nechce jet. Tak jsme zastavili (u toho “Trampa”) aby motor trochu vychladl a FFF dolil tři deci oleje a vše je zas…

Sbalení, připravení a nadšení odjíždíme. Předpovědi počasí na cestu jsou příznivé, dnes by mělo být kolem Vídně i v Alpách kolem Klagenfurtu slunečno bez přeháněk a v noci teplých 12 stupňů. Plán expedice je takový, že dnes jsme vyjeli čtyři na třech motorkách a zítra ráno vyrazí hlavní část výpravy autem a setkáme se v pátek ve 14:00 na Slovinském hradě Predjama. Naše stroje značkami a kubaturami pokrývají celé spektrum, výkonem od devíti do osmdesáti kilowatů též. Karlos na Kawasaki GPZ 1100 obložený brašnami, tankvaky a jinými vaky jako palestinský gratulant cé čtyřkou. Prý má sbaleno vše, jenom pétanque se už nevešel. FFF na Hondě Rebel CA 125 se stanem za zády (nepostaveným pochopitelně). Tyf s Ábi v tandemu na Suzuki V-Strom 650, máme tři kufry a všechny jsou plné. Na motorkách s sebou vezeme vše na táboření a celý výlet, pouze šnorchlovací vybavení za námi pojede v autě, protože…