Ty tam jsou časy, kdy kovbojové s klávesnicí měli klávesnici. Opravdovou
klávesnici. Odvážím se tvrdit, že kovboj s klávesnicí[1] nemůže být sám
sebou pokud klávesnici nemá. Ano, u počítače, notebooku, tam jsme zvyklí
klávesnici mít. Ale potřebujeme ji? Musím opravdu všude kam
přijdu psát? Vyřídit email, pořídit nějaký zápis z přednášky nebo
tabulku a text vůbec? Nemohu s sebou nosit diktafon? Jako špatný
detektiv. A věci, které potřebuji nutně zapsat jednoduše namluvit?
Diktafon by byl lepší než klávesnice, zvlášť při pořízení záznamu
rozhovoru. Ale to my neděláme. Nejsme novináři. Jsme kovbojové.
Kovbojové s klávesnicí. Nic víc a nic méně. Ever.
Takže! Znovu a
lépe. Potřebuji k životu klávesnici. Opravdovou, hmatatelnou. Žádnou
imitaci. Nikoli projekci klávesnice nebo její obrázek. Ale opravdovou
žhavou a proklatě nízko zavěšenou – klávesnici.
Mé první seznámení s
mobilními platformami.
Blíží se konec tisíciletí, spekuluje se o
problému Y2K a bublina dot-com ještě nepraskla. Píše se rok 1997 a a
firma Psion uvádí na trh počítač pro novináře značky pět, o dva roky
později je to stroj 5MX. V té době jsme o kapesním počítači za třicet
tisíc tajně snili a sny zůstaly dlouhé roky nenaplněny. Až jednou[2].
Kapesní počítač s
dotykovou obrazovkou a výdrží jedenáct hodin intenzivního používání na
dvě tužkové baterie! To už se dnes nenosí. O mnoho let později, kdy se
dá takový počítač pořídit za hubičku reálně doceňuji jeho možnosti -
pohodlná klávesnice, ICQ do vlaku skrz mobil a infraport, simulace
univerzálního dálkového ovládání a přepínání programů na TV v baru plném
fanoušků v průběhu hokejového mistrovství. A že má Psion diktafon
ovladatelný zvenčí, to je jasná věc, je to především počítač na míru pro
novináře. Stylus, dotyková obrazovka – standard. Ale již od
roku 1997. Psion byl v seriálu Black Books, kdy Bernard a Fren
bookovali letenky na dovolenou. Na Psionu čtu knihy mnoho let před
prvním Kindlem. S Psionem si zahraju šachy a Psion mě ráno budí – ano,
někdy i do práce. Alespoň tak tomu ještě nedávno bylo. Dobrá, prozradím
alespoň jedno negativum, jedno jediné, ale zcela zásadní – pružný pásek
spojující základní desku a displej. Při častém otevírání/zavírání vydrží
rok – maximálně dva. Stále existuje v Praze firma K+M Spectrum, která
pásek v zařízení vymění za 1280 korun. Což je cena, s ohledem na
pracnost výměny reálná, žel s ohledem na dnešní cenu, patnáct let
starého zařízení, akceptovatelná pouze náruživým spisovatelem.
Potřeba
mobilního psaní pokračuje, píše se rok 2007 a Nokia má nový komunikátor
E90. Je to mobilní telefon, mobilní počítač, má pohodlnou klávesnici,
barevný displej s rozlišením 800×352, zvládne internet, navigaci,
elektronické knihy, přehrát hudbu i filmy. To zařízení chci! A bylo
potřeba na něj počkat ještě dva roky, než se cena bazarových kusů
dostala na únosnou úroveň. Psaní textů pohodlné, mobilní office
použitelný. Prožili jsem spolu tři krásné roky, než 330MHz procesor
začal být, hm, jedním slovem – pomalý.
Současnost. Rok po konci světa, přesněji rok po přetečení mayského kalendáře. Kovboj potřebuje
nové boty, ostruhy a akutně i nové mobilní zařízení s klávesnicí. Tak
tedy soumrak se blíží a v záři zapadajícího slunce přijíždí poslední
kovboj, sombréro vmáčklé do čela a v ruce svírá svůj komunikátor Nokia
E7. Poslední. Pro kovboje s klávesnicí.
Opět to byla volba rozumu a
citu. E7-00 je tady od roku 2011. Dnes se dá dva roky staré zařízení
pořídit za cenu srovnatelnou s... s... těžko to psát i vyslovit... cenu
srovnatelnou s moderními dotykovými Androidy. A stejně jako ten kovboj
na té herce, co líně kráčí, jako ani nést by ho nechtěla; ten kovboj
zaprášený jsa předjížděn moderními vozy; zůstává staromilcem starajícím
se o svého koně i když by dávno mohl přesedlat jinam. A možná že i
přesedlá, protože jeho kůň jednou padne a s posledním pohlazením přehodí
ON sedlový vak přes rameno a kráčet musí dál a jen větru vděčí za
to, že slza uschla dřív než skanula. Ano, realita je krušná –
komunikátory vyhynuly, mobilní telefony nemají plnohodnotnou klávesnici.
Kdo se chystá ubít mě argumenty Xperia Pro bude ubit nekompromisně.
Důkazem toho, že qwerty klávesnice z mobilů vymizela a zároveň produktem
smutku po ní je nabídka a úspěšnost řešení typu – obal na mobil s
bluetooth klávesnicí[3]. Je to k neuvěření, ale to je cesta. Jediná a
možná. Zbytečné jsou petice apelující na výrobce mobilů, aby se vrátili k
modelům s klávesnicí[4].
Tady je cesta, která bezpečně provede nás pouští.
Kovbojové s klávesnicí nevymřou, ale svůj manifest by mohli malinko
aktualizovat. Kovboj s klávesnicí neztratí identitu, použije-li
klávesnici bezdrátovou. Tak! Je třeba jít s dobou stejně jako ostatní řemesla.
Dráteník![*] Pche! Bezdrátový dráteník, to teď letí. Bez ohledu na to, že i
průměrně vzdělaný pavouk ví, že do WIFI sítě mouchu neuloví, ale neházejme
flintu do žita, ba ani kolty; on Franta by se divil, co mu zničilo
lištu na kombajnu. A nebojte se, moderní kombajn červa nevzbudí.
