Ranní balení a dopolední odjezd. Celou noc pršelo a tak balíme mokrý stan. Do Fátimy to máme jen asi 422km. To stíháme za pár hodin a tak se můžeme v Portugalsku zastavit na pár místech. Pevnost - Castelo de Guimarães, tady se narodil Alfons I. To ví každý šermíř český. Ty další věci už musíme pohledat. Celá spletitost počátku Portugalské nezávislosti je populárně naučnou formou popsána tady: http://goo.gl/OLRyu6 Beckov je proti tomu místu velkohrad. Sášenka to proběhala celé a oznámila, že chápe, že se tady Alfonso I. jen narodil. Žít šel jinam. Je to hrad 1H+KK. Komínový krb. Ten tam je. Celou dobu je skotných 12 stupňů a vytrvale prší. Inu, dovolená k moři. Kdo v sem jel v srpnu. Po dálnicích to ubíhá rychle. Držím to v hustém dešti do 147km/h. Mitas E07 má vzorek do vody tak akorát. Další zastávka. Porto. Námořnické městečko, místo spojené s portským vínem a nejslavnější knihovnou…

..víc foteček… Sášenčina noha slušně napuchla. Ještě že zítra nás poveze motorečka. Na poslední fotce by mělo být vidět to místo, kde upadla. Na můj vkus toho zábradlí aspoň půlmetr chybí. Teď už je večer a docela se rozpršelo. Kéž by všechny předpovědi byly přesné tak jako předpovědi počasí…

Santiago de Compostela. Katedrála je obrovská, velká jako by v Brodě někdo zastřešil náměstí. Z kempu to máme ke katedrále pěšky 2km. Po sto metrecha Sášenka upadla na neviděném schodu a pravý kotník se slušně přerovnal. Takže do cíle dorazila kulhajíce víc než poutníci, kteří ušli sto mil… Kadidlo tu mají velké jako ledničku a rozhoupají ho jako Foucaultovo kyvadlo. Kdo to neviděl, tak si na youtube.com dejte vyhledat souslovil: botafumeiro santiago Uličky malinké, lidí tak akorát. Kůpili jsme najaké hlůpotiny děckám a stejně jak starý Cabůch také Panenku Máriu ze sklem aj s rámem, brůsek na kosu a novů laterňu. Večer poprchá, sem tam kapka. Tak jsme si dali nepromoky a sjezdili uličku po uličce na motorce. A říkám si takhle v zimě, když by bylo ehce namrzlo, nechtěli bychom tady jít natož jet. Trošku jako Zlatá ulička v Praze, ale všude. A když jede auto takovou uličkou, musí chodci…

Nějaké dalši fotky jsou na Instagramu. Tady nahoře je odkaz nebo http://instagram.com/tyfoza Ráno se probouzíme sluníčkem až v devět ráno. Ač věžní hodiny bijí půl, čtvrt i tři čtvrtě i počet hodin v celou, neprobudilo nás nic. Inu, vstávat v devět. Ale po 1100km jsme ulehli před třetí hodinou ranní, takže zas tááákový odpočinek to nebyl. V noci 5 stupňů, ráno 20. Výborně. Místní psi jak pastevečtí, tak náhodní pouliční jali se nám přeznačkovat přední kolo na motorce. Opakovaně. A ještě. San Sebastián de Garabandal. Malá horská vesnička, malý kostelík. Na oltáři Svatý Šebestián a pod ním pelikán rvoucí si maso z prsou, aby mohl nakmit své tři mladé. Takto ho znám jako znak Louisiany. A mám ho i na opaskové sponě. Co dělá tady jsem nezjistil. V místní Hostérii, na jejíž terase jsme se uvelebili, zabydlelo se ono grupo de Americanos. Vyklubal se z toho zájezd amerických japonců mluvících…

Brzy ráno, za kuropění, tedy kolem deváté hodiny ranní, hotovíme se k odjezdu. Na placených dálnicích jsou výborné zotavovny, parkoviště pro karavany a kamiony, spousta zeleně a vůbec jsou to místa, kde člověk rád spočne. Tam jsme hlavu složili. První zjistění bylo, že včerejších skoro deset hodin provozu při vysokých otáčkách, vyžádal si jistou spotřebu oleje. Dolil jsem tři deci. Poutní den jsme začali přesunem necelých 600km do Lourdes, tedy do Lurd. Kdo neví, co se tady roku 1858 stalo - a nesouvisí to s předzvěstí ACW - ať googlí. Dnes je to místo hodné zastavení. Cesta nám vůbec neubíhala, protože foukal nechutný protivítr, který zmítal mnou, Sášenkou i motocyklem a neumožnil nám jet rychleji jak 135km/h. Předpokládám, že na tom nese svůj díl viny jistý ThD. s i iniciály P.Z. Kterýžto nás mailem pozdravoval řka, ať jezdím pomaleji, leč se ve zdraví nevrátivší budeme. Kolem poledne…

S drobným zpožděním jsme vyrazili kolem deváté hodiny dopolední z Uherského Brodu. Jedeme po dálnicích, jinak bychom nikam nedojeli. Od Vídně pršelo, teplota kolem 9 stupňů. Nejnižší teplotu jsme zaznamenali 4,3 stupně. Díky vytrvalému dešti se dalo jet sotva lehce nad 130km/h. Na mostech mají odvoďňovací kanály kovové a široké přes metr. Tak když to vyšlo do náklonu, krásně jsme si driftnuli smykem obou kol. Ve tři odpoledne vjíždíme do Itálie. Po překonání Alp hle slunce a hle teplo. Místy i dvacet stupňů! Přes Itálii je to rychlý přesun po autostrádách. Držíme se v rychlostech do 160km/h a tak nám to pěkně ubíhá. Pauzírujeme vždy po asi 200km. Občas benzín, občas káva. Na výjezdu na poslední mýtnici naúčtovali nám 65€. Pravda, těch tunelů vyžadujících údržbu a dohed je tady až hanba. Do Francie vjíždíme za tmy. Zmínka o luxusní romantické večeři v Monaku znamená, že jsme dojedli…

S lehkým zpožděním vzhůru na cestu. Dnes by nás měl čekat dálniční přesun na sever Francie. Řízky máme. Dobrou náladu taky a podle předpovědí má být kolem teplo 15 stupňů.

[ animefest.cz ]

[ fotky ] Tentokrát střílíme z déčkových perkusních předovek. Zábava jak má být.