Přes Kochavec, po červené přes zabahněný les, s jedním pádem, pak po zelené do Pitína a po staré pitínské cestě na Žítkovou. Těším se, až si to zkusím na pořádných a podhuštěných offroad gumách. Anakee2 do bláta ani písku opravdu není. [ trasa ] Stavební firma Hyzdil a Pizdil spolu se ŠKUB opět udělala kus práce v archeoskanzenu Žítková [ fotky od Jakuba ]

Končila výstava Rožmberkové ve Valdštejné jízdárně, tak jsem vyrazil do Prahy. Něco málo o výstavě z ČT [ 1 ] Eva z Rožmberka

Dneska jsem si dopoledne mohl svařit výfuk na “vrtulníku”, skříňový Peugeot JP5. Už máme objednaný výfuk nový, ale bude až za deset dní, tak snad skulptura pár dní vydrží, ale moc na to nespoléhám, je tam víc rzi než plechu.

Cesta byla příjemná, všechno běželo jak mělo. Trošku se začalo všechno hatit až v Piešťanech, kde Fildovi upadla páčka řazení. Vyřešili jsme za pár minut šroubem M8 5cm, který jsme koupili v místním marketu. FFF s sebou původně měl i nářadí a náhradní díl právě na opravu té páčky, což je nejvíce exponovaná součástka, ale po pádu měl na Rebelovi prodřenou brašnu a všechny díly a klíče vytratil, než si toho všiml. A další nepříjemnost byla vosa, co Karlosovi vletěla do přilby o kousek dál. Prokazatelně nejhorší cesta byla od Korytné do Nivnice. A jediné kostky na cestě co jsme potkali byli právě v rodišti Komenského. Hotovo. Jsme zpět zdraví a celí. Poslední nudle jsme pojedli v muzeu v japonské zahradě. Najeli jsme celkem 1916 kilometrů. Spotřeba průměrná Rebel 3.2, V-Strom 4.4 a GPZ 4.9. Hlavní část výpravy autem dorazila k cíli již ve středu kolem desáté večer. [ trasa ] [ fotky od…

Z kempu Korana, co se jmenuje podle řeky co kolem teče, jsme se vybatolili v jedenáct, na recpci byla fronta až hrůza, tak jsme si povykládal se španěly a italy, kterých tam čekalo nejvíce a moc jsme se nasmáli, když přijel Filda na řvoucím Rebelovi, protože v kempu zabloudil. Čekalo nás dvě stě kilometrů vnitrozemím přes Karlovac, kde jsme něco málo nakoupili v Itersparu, pak skrz centrum Zagrebu a přes spoustu vesnic k malému hraničnímu přechodu Gola. Bylo to úmorné, protože všude jsou dopravní omezení, které každý domácí řidič ignoruje, nejrychleji se smí jet místy osmdesát, většinou šedesát, v každé zatáčce je čtyřicet. Prý je to kvůli asfaltu, který má jiné složení než u nás, aby sluncem neměknul, ale daní za to je nižší přilnavost. Já bych řekl, že je to taky proto, aby lidé používali dálnice. V Maďarsku se nám to trošku rozjelo a po sedmdesáti kilometrech je tady Balaton, dnešní…

Ráno jsme vstali hodně brzy, abychom stihli pár fotek v Moščeničce na molu, než se tam nahnou lidé a lodě. Dopoledne jsme sbalili ležení, kluci nabalili auto a hodinu před polednem, již řádně odhlášeni, jsme opustili kemp. Felicie řízená Venóšem nám jela v patách jen pár kilometrů do Opatije, kde nás kruhový objezd odstředil a kluci pokračovali stejnou cestou do Slovinska přes Jezersko do rakouského Eisen Kappel a pak po dálnici k domovu, měli by dorazil před půlnocí. Naše skupinka na dvou kolech pokračovala podél pobřeží do Rijeki, kde nás navigace krásně provedla celým městem, abychom se vrátili na cestu za Rijekou směrem ostrov Krk, kterou již důvěrně známe, po ní jsme pokračovali až do Senj, kde jsme se rozloučili s mořem a vyrazili do vnitrozemí. Po pár desítkách kilometrů serpentin v horách se podstatně ochladilo a na Plitvičkách jsme zaparkovali v Park zone No. 2. někdy kolem…

Hned ráno, kolem desáté, jsme se s Karlosem a Ábi přesunuli do Rijeky. Pomocný historik a saxofonistka šli honit módu a já zatím našel motoshop, kde jsem pořídil olej pro Stroma a dolil přesně sedm deci. Spotřeba deci a kousek oleje na tisíc kilometrů na cetách, které jezdíme, je naprostá pohoda. Zašel jsem navštívil místní muzeum Primorsky - národní - obrovské sály a v nich nějaký nábytek a občas nějaký obraz, expozice zbraní chudá a mladá, spousta modelů lodí. Jiné to bylo v městském muzeu Riječka, kde mají výstavu torpéd. Pěkné to mají převelice a expozice torpéd byla tak skvěle nainstalovaná, že z ní šel strach. Z Rijeky pokračujeme dobýt horu Vojak, kam včera severní cestou vylezl Kuba a Chip. Byli nahoře, hrdí na to, že zdolali převýšení a nahoře potkali nějaké mladé slečny v plážových žabkách, jak se tam fotí. A jak se tam dostali? Vede tam cesta, podle turistické mapy asfaltová…

Kolem desáté hodiny ranní jsme vyrazili do Rijeky, abychom zjistili, že dnes je v Chorvatsku státní svátek a tudíž je všude vše a úplně zavřeno. Dokonce tady mají státní svátky tak rádi, že pokud vyjde svátek na sobotu nebo neděli, tak se přesunuje na nejbližší pracovní den. Vypadá to, že si výlet do Rijeky zítra zopakujeme. Ábi potřebuje nakoupit nějaké hadříky a já bych rád nějaký olej pro Stroma. Prošli jsme si město, viděli historické centrum včetně šikmé věže a Ábi se proběhla mezi místní kolonií holubů. Zašli jsme na oběd na potvory z moře vylovené, tedy já jsem se nedal, odradila mě vůně, raději jsem dal přednost standartnímu burku z umaštěného stánku. Karlos a Ábi mořské plody pojedli a neremcali. Prý chutnali stejně jako hřiby a to měli škeble, humříka a chobotičku. Z Rijeki jsme se zajeli podívat na most k ostrovu Krk, ale protože jsme s sebou neměli ani plavky, tak jsme přes…

Nahoře na kopci nad letoviskem Mošćenička Draga stojí malé historické městečko Moščenica, kostel původně ze století čtrnáctého s barokní výzdobou byl příjemně chladivý. Na dopolední mši bylo asi čtyřicet lidí, většinou turistů. Jeli jsme s Ábi na “skůtru” a Karlos vzal do tandemu Jelena, který by se svým nemocným kolenem sedmset padesát schodů nezvládl. Zbytek našich poutníků šel pěšky, schodů bylo nakonec míň než čekali a nemuseli je počítat, protože každý stý schod je označen. Proběhla odpolední vycházka na pláž, trocha šnorchlování a čtení, čtení, čtení. Dnešní hlavní jídlo dne bravurně zvládla Ábi - rizoto s tuňákem, cibulí a zeleninou. Na zítra se dělíme na tři skupiny. Jelen, Venóš a FFF zůstavají v kempu na koupání. Chip a Kuba jdou zdolávat hory v okolí. Jsou tady dvě turistické trasy, nejbližší kopec má 800 a vzdálenější 1200 metrů. Pro nás Ábi na zítra naplánovala shopping a…