navštěvovatelé věděti, nač onen dřevěný klacek u dveří. I to byl dřevěný hmoždíř na tlučení prachandy do povidel na vdolky a buchty české. Na všecko, všecičko dámy pamatovaly, nescházela ani nejšpatnější drobnost.

Za dobrou myšlénku lze klásti, že vyložili na stůl Rettigovou »Domácí kuchařku aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcery české a moravské«. Je to dobrá kniha z r. 1826 a v ní viděti, že chtěla slovutná autorka ve svém umění kuchařském a spisovatelském pokračovati, neboť mezi tištěné listy dala si všíti listy prázdné, na něž pevnou ráznou rukou švabachovým písmem si skládala recepty nové.

K oživení Staré Prahy přispívaly hostince, dvě totiž vinárny, čtyři pivnice. Označeny byly nade dveřmi víchem nebo věníkem, některá i nadpisem, že se zde šenkuje. U vchodu visela všude tabulka se sazbami piva a vína, křidou psanými, jak je pan perkmistr hor.viničných pražských a páni pivosadcové z rathouzu na ten čas byli posadili a určili. Škoda, že skoro každý šenkéř, jakkoli jináče velmi ochotně i historický kostum na se vzal, přece vedle starodávné sazby vyvěsil také moderní sazbu svou a tím zkazil illusi. Na jednom domě byla přibita ohláška konšelů staropražských s napomenutím, aby šenkéři neplundrovali nápojů, sic že jim bude živnost vyzdvižena a že ani pro pláč se jim neodpustí. Pokud jsme se přesvědčili, šenkéři v Staré Praze brali si to napomenutí k srdci a při nevalných výdělcích šenkovali dobré; každý šenkéř míval své věrné přívržence, jimž se hleděl činiti vhod Nejveseleji bývalo u Nepomuckých, kdež při černém pivě pardubickém pěvci a malíři rádi zapomínali tohoto slzavého údolí. Na stálejší oživení hudlo na náměstí několik hudců v krojích starodávných.

Ob čas pokusil se zábavní výbor výstavní oživiti Starou Prahu životem mimořádným. Nejprve podniknuto starodávné a velmi oblíbené i po světě rozšířené »honění ke kroužku«. Naši předkové tak oddávali se rádi této hře skoro dětinské, že ji provozovali i v místnostech hospodských mezi stoly zajisté s nepohodlím velikým. V Staré Praze konána hra ta slavnostně, s přepychem okázalým, skoro jako pěší turnaj. Mezi dvě tyče zavěšen na provazec kroužek kovový nevalný. K tomu kroužku během prudkým přibíhali závodníci jeden po druhém a snažili se tyčí provléci kroužek. Který provlekl nejčastěji, vítěz byl a dostal odměnu. Soudcové v kostumech soudili, trubači vítězům troubili. V červnu hrána tato hra několikráte, poněvadž přes vši prostotu obecenstvo všech vrstev velmi dobře bavila. Chtěl zábavní výbor konati i staročeskou »střelbu ku ptáku«; již rady brány, lecco chystáno; neúnavný dr. Zíbrt honem napsal do »Světozora« (1895, 395) stať, kterak se taková střelba dála, ale nedošlo ke skutku.

Z jiných a hojných návrhů provedena jen ještě akademickým ústředním odborem národopisným »deposice beanů« a studentské »cassatum«. Toto bylo prostičké. Studenti v krojích starých chodili po domech zpívat a po-žebrávat na polepšení své nemastné kuchyně. Zpívali pěkně a na konec vždy vyzpívali sobě polití vodou. Obdařil je tím jeden nevrlý měšťan a soused ve Staré Praze.

Deposice čili uvádění nováčků (beanů) do university bylo složitější. Bylo už jako nějaká divadelní scéna. Průpravu konali akademikové k svému vystoupení nemalou, drželi se studií dra. Zíbrta, na ten konec schválně vydaných.

Dostali i vzory k dialogům a 16. června vystoupili

s beanem (p. Švábem komikem); soužili ho, čistili ho, aby se mezi studenty hodil, hoblovali ho, zub hrubosti mu vyrazili a když ho přeformovali na slušného studenta, skončila se slavnost.

Tato scéna bezpochyby vzbudila myšlénku, aby

se v Staré Praze představovalo celé hotové divadlo. I postaveno k jednomu domu lešení, upraveno prosté jeviště a s chutí provozována některá staročeská divadelní skládání. Zvláště se líbíval »Selský masopust«, slušně skoro všech drsností a hrubostí v textě vyčištěný. Bavíval prostými šprýmy vděčné publikum, vždy hojně na rynku stojící a se tlačící.

Divadlo vedl ředitel smíchovské scény Kubík, a k smíchu ponoukávali pozorlivou obec nejvydatněji komikové Šváb a Kovář.

Končíme zprávu o zevnějších dojmech a životě v Staré Praze nápisem, jenž napsán byl na vstupné bráně, že tato věž a s ní i všecka Stará Praha, ba všecka Výstava národopisná vyzdvižena byla léta bo-žího 1895 opravdu »ke cti a památce slavného národa

Českého«.

Žernosecká vinárna v domě »U lilie«.

Kreslil K. Špillar.