úředníka, zobrazen slavný chrám sv. Barbory. Týž vypracoval roku 1869 i model kaple všech svatých s kostnicí v Sedlicích. Z modelů, jež podávají nám staré budovy kutnohorské, sluší připomenouti ještě model kostela sv. Trojice, románského kostela sv. Jakuba, model překrásné kamenné kašny od mistra Rejska z roku 1497, model staré radnice kutnohorské s věží a s částečným podloubím.

Četné fotografie podávaly jiné hojné detaily zejména chrámu sv. Barbory a jiných památek, jako chrámů kutnohorských a okolních, starobylých domů a jich součástí a j. v. Podáno tu vůbec vše, čím Kutná Hora po této stránce tolik vyniká. Z těch památek mluví k nám zároveň bývalý rozkvět a blahobyt tohoto horního města.

Menší měrou soustředila v sobě Kutná Hora ruch literární. Z toho připomínalo nám faksimile rukopisu Mikuláše z Heslova, tohoto veselého kumpana kronikáře, pomník Karla Havlíčka dobu působení našeho velikého publicisty a politika.

Ve staré ty doby, kdy dolování na stříbro bylo pro horní město Kutnou Horu pravým zlatodolem, uvádí nás figurina havíře z gotické doby. Oblečen je v dlouhý háv s obrubami vyšívanými, přepásán řemenem, na němž umístěny napřed i vzadu kožené torby. S kahancem v ruce chystá se vniknouti v podzemní tajemné chodby. Naproti němu střízlivá figurína havíře z nové doby. Této stránky týkají se i fotografie dvou havíren.

Z těchto upomínek na slavnou minulost Kutné Hory vyburcují nás střízlivé tabulky, které osvětlují nám přítomnou dobu s jejími moderními snahami a starostmi hospodářství obecního. Máme tu graficky znázorněny příjmy a vydání Kutné Hory z let 1864—1893 podle jednotlivých potřeb.

Stavby městské a památky umělecké zobrazily fotograficky též odbor chrudimský, novobydžovský, kralo-městecký; hlavně však pardubský ve svém krajinském oddělení byl charakterisován překrásnými, čistě provedenými fotografiemi Jos. Pírka, dvor. fotografa v Pardubicích, jež pokrývaly dvě prostranné stěny. Některé provedeny v nezvyklé velikosti. Jimi reprodukovány důležitější památky Pardubic, jako chrámy, věže, staré domy, portály, štíty domů, zříceniny Kunětic; z nových náměstí, továrny, okolní zámky atd.

Chrudimský odbor svou výstavou hleděl především vystihnouti kulturně historický vývoj města Chrudimě. Již z celého vnějšího uspořádání pronikala hlavně vděčná úcta pořadatelů k vynikajícím rodákům. V čelo celé výstavky umístěno poprsí velikého a skromného vynálezce lodního šroubu, J. Ressla, s pěkným emblemem. Vedle něho podobizny slavného právníka Všehrda, malíře Radouše a spisovatele děkana L. Zieglera.

K historii Chrudimě vztahovalo se několik cechovních listin českých, latinských i německých; prapory spolku literátského a cechů a jiné památky; zvláště sluší připomenouti psanou Pamětní knihu z let 1579—1656 a kancionál z r. 1731 z Třebosic. Mezi četnými psanými modlitbami vynikají stářím jedny dovedně ornamentované od jakéhosi Nováka z r. 1760. Pěkně byla zastoupena i roucha církevní. Mezi nimi byla vzácná památka ručního vyšívání staročeského. Je to velum, pokryvka na kalich z r. 167 1, který se vyznačuje rázem domácího ornamentování. Podrobně popsal jej Ant. Šolta ve Světozoru 1895, str. 430. Jiné části vyšívkové a krojové v tomto oddělení vystavené dokazují, jak dlouho zachovalá je rodinná pieta i v kraji tak pokročilém, jako je chrudimský. Viděli jsme tu koutra s červenými a modrými bordurami, starou bílou plachetku se šedivě černým vyšíváním a j. v.

Exposice čáslavská mnohými předměty upozornila navštěvovatele na svou historickou minulost, o níž podrobné poučují »Děje města Čáslavě« od prof. Augusta Sedláčka. Staré rytiny podávají podobu města z různých dob; tak jedna ze XVII. a XVIII. věku. Rodáka čáslavského upoutají asi mnohé podrobnosti; jiný všimne si alespoň zdí, které tenkrát svíraly skoro každé město. I ke kulturní historii vztahovaly se hojné předměty, o jejichž zachování pečuje se vzornou pílí i obětavostí spolek »Včela čáslavská«. Viděli jsme tu více listin a starých zápisů, z nichž mnohé jsou uměle zdobeny.

O jedné zajímavé věci podávaly tyto listiny, jakož i listiny v ostatních odděleních nové světlo. Skoro všecky listiny ze XVII. a XVIII. století, pocházející od panovníků, jsou vesměs české, důkaz to, že jazyk český v této době nebyl v takovém úpadku, jak o něm pohodlná tradice tvrdívá; bylť respektován i od vladařů, třeba mu nebyli vždy přízniví. Z jiných předmětů kulturně historických Čáslavští nad jiné váží si korouhve kraje čáslavského. Byla svědkem poslední korunovace krále Ferdinanda V. Dobrotivého r. 1838, když za Pražany v průvodu ubírali se mezi ostatními kraji též Čáslavští se svým praporečníkem, rolníkem Šturmou z Chotusic v čele.

I odbor kouřimský hlavní péči věnoval historické stránce svého okresu. K tomu vztahovala se historická mapa, znázorňující města a místa zaniklá; při osadách udáván letopočet, kdy ve starých památkách poprvé se vyskytuje, a podobné zajímavé vztahy historické.

Jinak zasluhuje zmínky pěkný příspěvek k psychologii a jazykové tvořivosti v českém lidu. Je to tabulka, na níž sebrány jsou názvy polí luk, lesů a cest v okrese nymburském. K minulé době města vztahují se obrazy čtyř bývalých bran v Nymburce.

Některé předměty v Polabí poutaly k sobě zvláštní pozornost svou neobyčejností. Tak v pardubické výstavce starý obraz nejsv. Trojice s třemi obličeji, na nichž vyznačeny troje ústa, brady a nosy, ale jen čtyři oči; v pozadí trojhran. Z Přelouče podivná stará korba pravovárečníků přeloučských. Byla ze dřeva vyřezávaná, žlutě natřena, s hlavou a roztaženými spáry nějaké nestvůrné šelmy. Z jiných zajímavostí uvádíme ozdobné a pracně provedené »Desatero« z Poděbradska, které psal Jan Žmolil roku 1793. Literáty zajímal tu pěkně vyšívaný obrázek od známé spisovatelky Magd. Dobrom. Rettigové.

Do středních Čech pojaty okolní okresy města Prahy. Obsažnou výstavkou representoval se zvláště okres karlínský. Způsob života v tomto okrese vystižen byl dosti mnohostranně. Poměry lidu venkovského pěkně znázorňovala