převahou jsou katolíci, až 100%; evangelíci augšburského vyznání nejvíc v Libštátu a okolí — I4,42%). Zajímavé jsou kartogramy, které nám ukazují změny držebností a knihovních dluhů na Lomnicku z roku 1889—1894, dále výkup roboty dle selské půdy (na 1 ha připadlo průměrně asi 4 zl.; na jednu hlavu průměrně asi 5 zl.).

Mimo to dostalo se zvláštního zpracování i jednotlivým obcím. Petr Al. Matoušek zobrazil historický postup změny půdy na Kotelsku z let 1772, 1793 a 1894. Tolikéž Nová Ves osvětlena po této stránce od učitele Jos. J. Fučíka. Na těchto mapách viděti, jak mizely lesy a hlavně rybníky.

Jihovýchodní část tohoto rozsáhlého obvodu ohraničuje okres hořický. Povahou půdy má ráz podkrkonošského předhoří, jak poučují nás o tom mapa a geologické průřezy tohoto okresu; kromě toho sádrovým modelem znázorněn terrain obce Lukavce. Některé z hojných diagramů podávají nám obraz o zaměstnání obyvatelstva. Je to převahou lid zemědělský; o pokročilosti rolníků tamějších svědčí obzvláště ta okolnost, že na Hořicku mezi nejprvnějšími okresy chopili se energicky meliorace, zavedli tu jistý nový způsob svépomoci, když jinde hojně ještě bylo nedůvěry k těmto opravám.

Při chudobě své půdy obyvatelé skoupých hor musili pomýšleti také na jinou výživu. Na štěstí nechal Pán Bůh hory jejich porůsti hojně lesy. Již v jednotlivých obcích dosahují lesy přes 20% (Obec Paseky má lesů 69,6%, kdežto polí jen 21,4%.) Nad to táhlé ty hřbety horské jsou porostlé lesy, jež patří pánům. Proto v dřevařství horáci nalézají vydatnou výživu pomocnou. Všechna tato práce byla pěkně znázorněna na skříni vysocké. Viděti tu, jak kácejí stromy, jak pomocí pák a řetězů tahají pařezy, jak vyrovnávají sáhy atd. V zimě na rohačkách (zvláštní horské sáně, jež byly též vystaveny na výstavě) svážejí dřeva do nížiny. Mají tu také krásné a rozmanité druhy dříví, jak ukazuje pěkná sbírka hlazených kusů. Proto i domy jejich jsou ze samého dřeva; jen na větším svahu vídáme v čele domu vyšší podezdívku a někde doškovou střechu.

V zimě je teprve krušný výdělek. Příroda, čeho horám odepřela na bohatství, jakoby chtěla jim nahradit sněhem. Od božího podzimu jen se sype; vítr svěje spousty sněhu často k chalupám, a jsou-li trochu ve zdolině, uváznou pod sněhem často až po samý hřeben, jen kukle s komínem vyčuhují. Ale i když nejsou zrovna zaváty, nedočkají se obyvatelé dost často ranního světla: napadlo sněhu až po hoření okraj malých okýnek, zataraseny jsou dvéře a obyvatelé jsou odříznuti od celé vesnice. Nezbude než prohazovat cesty, se střechy sházet trochu té tíže sněhové, jak to ukazuje obrázek na dioramatu. Aspoň kdyby nastal trochu odměk, sníh by se slehl a do rána trochu přimrzl. Když zdrží površek, pak je už hej. Tu se může zas volně do celého světa. Nejraději to uvítali kluci. Mohou se na sáňkách rozjíždět s kopců do doliny, jak to viděti na zmíněném dioramatu.

Ale staří musí se starat o výživu. Dříve, pokud se ještě hojněji zpracovával po domácku len, přádali, kde kdo byl v domě. Co kdo potřeboval na sebe, urobilo se v domě. Kromě toho prodávali přadena. Ještě před 30 lety

Vnitřek světnice hořické.

Dle fotografie F. Dvořáka, člena K. Č. F. A.