str. 213
jistého celku pozemků nebylo přisouzeno právo na vlastním pozemku loviti. Vyvinulo se z toho dost rozvětvené pytláctví, od něhož lid ani značnými tresty nedal se odstrašiti.
Přímo v lese provozuje se dřevorubectví a uhklířství a s vývozem dřeva souvisí voroplavba či plťařství a pilařslví. Z pravidla zaměstnávají se těmito věcmi menší zemědělci, často ovšem i bezzemkové. Všechny tyto obory zaměstnání poskytují hojnost rázovitých podrobností, s nimiž však pro nedostatek místa nelze nám se zabývati. Připomínáme jen pro příklad dřevorubce pošumavské s jejich podivuhodnými sekerami, jaké v oddělení pošumavském byly vystaveny, voroplavce vltavské, plťaře slezské a valašské, uhlíře křivoklátské a valašské, rovněž i valašskou pilu z dědiny výstavní. Vlastní zpracování dřeva několik různých druhů lidového zaměstnání představuje. Takovým jest především výroba šindele, dost hojně ještě ručně provozovaná, dále vařečkářství, nyní skoro jen na Valašsku provozované, výroba dřeveného nářadí, dřeváků a pod. a konečně dřevořezbářství a hračkářství, jakožto nejvyspělejší odvětví výroby dřevařské vůbec; vedle této pak jako zvláštní odvětví i košikářství, vyspělé zejména tam na vyšší stupeň, kde dílem přirozené poměry vzrůstu vrby, dílem zemědělci pěstování jejímu přejí. — Výroba dřevěného nářadí byla krásně zastoupena v oddělení valašském, výroba dřeváků pak v oddělení pošumavském a ve statku chodském. Tu i onde bylo lze seznámiti se s celým zajímavým postupem práce. —
V Čechách obyvatelé podhorští i ve Valašsku hotoví pro domácí potřebu násady k rýčům a motykám, sekerám, kosám, cepům, lámky či trdlice, brány, řebřiny, rožence k sečení obilí, loukotě, náboje, špice, lopaty, hrábě, podávky, jha, trakaře atd. Kromě toho mnoho horalů hotoví dřízhy smrkové a bukové, dřevěný drát do sirkáren, proutky a prkénka na žaluzie, bedničky i bedníce obalové, krabičky na sirky, prkénka na kartáče, zátky sudové, cívky bukové, lubiny a lubinové koše, dřevěné nádobí, jako mísy, talíře a p.
Hojně je v lidu našem též řezbářů samouků i hračkářů; v Čechách kvete výroba tato zejména v Pošumaví, na Moravě pak na Valašsku, odkud v oddělení krajinském vystaveny pěkně řezané vějíře, holubičky, starobylé a rozmanitostí tvarovou vynikající vzorky barvířské a formy na koptové obrazy, zvláště pak nemálo ozdobné »fajky«, perletí vykládané. Namnoze vyspěla tato výroba lidová v řemeslné a dovedné soustruhování dřeva, rohu a v posledních desetiletích i perleti.
Jakýmsi odvětvím dřevařského průmyslu jest i hubkářstvi valašské, zabývající se výrobou prachna (hubky zapalovací) a hubáňových klobouků.
Košikářství druhdy výhradně po domácku provozované v Čechách v novější době značněji se rozšiřuje a místy vyvinuje se v rozvětvenější průmysl, na Moravě, hlavně ale na Slovensku hojně po domácku se provozuje. Zdařilé výrobky toho druhu byly na př. v oddělení uherského Slovenska umístěny.
Jako les tak i ostatní příroda lidu našemu poskytuje hojně příležitosti k domácí průmyslné činnosti Tu z hlíny lid sám si robí stavivo (vepřovice) a primitivné nádobí, ze skal těží písek a prodává jej ve městech, robí brousky (proslulé brouskářství vsacké), pálí vápno v jednoduchých polních pecích, v Čechách na Třebenicku máme i příklad primitivní hornické těžby lidové, jejíž předmětem jest granát. — Namnoze přibral lid ku své práci i polotovary průmyslové nebo suroviny cizího původu.
Pěkný toho příklad poskytují křivačkáři valašští, z nichž jeden ve
své křivačkárně i na výstavě pracoval. Primitivním soustruhem »stružnou« robí křivačkář násady, všelijak, jednoduše i uměleji vytvořené, a na kovadlině vytepává k nim želízka. A vyrobené kuchyňské nože i křiváky donášejí výrobci na Vsetín, kdež zase jiní, obyčejně křivačkáři z Hrobic, na kopy je kupují a v nošačkách po světě roznášejí; na trzích v Brně, Praze, Vídni i v městech německých, v Polsku, v Uhrách, Chorvatsku, Turecku a kdož ví, kde ještě jinde, jest takový kočovník zjevem obyčejným.
Použitím jiných polotovarů, jako na př. příze vlněné, lněné a bavlněné, vyvinul se domácí průmysl pleťařský (punčochářství domažlické), výroba zboží stávkového a drhaného, krajkářství atd. — Tu přicházíme pak k zaměstnání, jehož vydatně súčastnila a súčastňuje se žena.
Žena v domácnosti českoslovanské nebyla nikdy otrokem, byť i nahodilý obrázek, kde zapražena do pluhu, zdál se k jinému poukazovati. Výše byl zjev tento jinak dostatečně vysvětlen. Byla ovšem žena již v rodině patriarchální důležitou dělnou silou v hospodářství i domácnosti, vždy však stála tu v důstojnosti i práci na roveň muži.
Nebyla to pak jen hrubá práce denní potřeby, jež byla jí přikázána, nýbrž i výkony přepychu, jichž nejskvělejšími vzory jsou krajky, výšivky, kresby a malby nástěnné (u mor. Slováků) i zdoby na kraslicích, jimž na výstavě tolik jsme se obdivovali.
A tu není nezajímavo, že v některých krajích českoslovanských tyto jemné práce vycházejí i z rukou mužů, druhdy k nejhrubším pracím odkázaných, jako na př. na Valašsku, u Čičmanův a j.
