Kroje valašské z Nedašova, z Kozlovic u Frenštátu a Nov. Hrozenkova.

Dle fotografie F. Dvořáka.

rukávů byly pěkně, hedvábem žlutým neb smetanovým, zřídka jinak barevným vyšity a to ornamentem typicky od slovenského rozdílným, rostlinným a z pravidla v plochém stehu provedeným. —

Sukně slouly »kasanky« a byly z plátna bílého, později nastaly kana-fasky nebo modré plátěnky, jichž předek »ledaco« z jiné látky býval. Též vlněné, červeně a modře pruhované sukně (tlačenky) se nosí a mezulánky. Místy jen (na západu a jihozáp. Valašska) v obvyklosti byly šorce modré nebo černé (Rusava). Na Rožnovsku nosívaly se druhdy šorce »mušelínové« tmavobarevné, skládané až ze 20 půlek! Sukně na zdavky bývaly tu fialové nebo zelené, červeně lemované. Na Valaš. Klobúcku nosily se »leknice« lněné bílé, vzadu řásně vrapované s roz-porkem v předu, k nimž jako živůtek přišito bylo »oplíčko«. Rukávce oblékaly se pod tuto leknici, tak jako na slovenském Starém Hrozenkově dosud se děje. Však »leknice« tu zanikly juž dávno, místo nich nosí se týž tvar mající barevné »sukně se životem«. Teprv nad rukávce, po případě leknici

navleče se frydka čili kordulka z červeného, nejvíce neb fialového, druhdy holandského sukna, z předu rozmanitě sic dle krajů, ale hluboce vykrojená, olemovaná šňůrou nejčastěji zelenou. Pod lemůvkou bývá široká aksamítka, tvořící kolem dírek a knoflíků často »zahrádku«. Knoflíky jsou kulaté se »skélkama« neb »zrdcadélkama«, mezi nimi pak bývalo zhusta i barevné vyšívání. Na zadku kordul bývají dva, na každém boku čtyři faldíčky, každý s knoflíkem a zelenou hedvábnou »ščičkou« (třapečkem). Na V. Klobúcku bývaly kordulky též »bělavé«, t. j. bleděmodré, nebo i damaškové s portou stříbrnou a zlatou, což asi bylo vlivem slovenských krajů. Hedvábné kordulky květované nosily se též na jihozápadním Valašsku. Na podzim nosil se zhusta »súkenný kabátek« s rukávy na ramenou vydutými nebo »kacabaja« rázu obyčejného.

Kožichy zimní byly buď dlouhé nebo krátké. Prvé byly dubenné, kůžičkami barevnými hlavně na prsou a švech zdobené a liščinou lemované; krátké kožíšky byly často suknem obtažené a liščinou rovněž zdobené; mimo to měly na prsou růžičky hedvábné a vzadu ve velkém záhybu hedvábnou »ščičku«. Na holešovském Valašsku mívali dlouhý kožich, někdy i červeným suknem obšitý.

Hlava děvčat, kteráž mívala vlasy v jediný visutý a při konci »omašlený« lelík spletené, buď na holo se nosila nebo byla ovázána pestrým šátečkem pod bradu. Vdané ženy a padlé děvčice (závitky) mají vlasy zavity v bílý čepec, v předu krajkami vyřezávanými zdobený. Někde, hlavně na jižním Valašsku, bývají čepce síťkované a barevné. Na Klobúcku juž ani čepců nenosí, nýbrž po většině jen vlasy »do vrkoča«, a přes ně váže se červená »šatečka do týla«, kteráž při smutku zaměňuje se černou. Přes čepec nebo šatečku do týla váže se teprv jiný šátek, nyní barevný (turecký, inglický, kartúnky a p.), druhdy bílý a překrásně vyšívaný pod bradu. Že ve století minulém nosívaly Valašky šatky, ukazoval jeden z obrázků na výstavce holešovské a jeden na výstavce napajedelské na Moravě.

Na oděti zprvu jen bílé »obrusy« z plátna konopného se nosívaly; později vlňáky různé hodnoty, z pravidla však jedné barvy. Na Vyzovsku nosívaly ženské na krku též »koraly« ze skleněných obyčejně perliček.

Nohu ženskou odívaly většinou obrovsky dlouhé vrapené punčochy, jež slouly »varhánky«. Byly na tři lokte ze sukna tmavého se šlapou však často červenou (u svobodných) urobeny a stály až 12 zl. Obouvaly se z pravidla na bílé punčochy. V jižním Valašsku nenosilo se takových dlouhých punčoch. Bot Valašky nenosily. O svátcích mívaly obuté střevíčky, často úplně červené, soukenné se zeleným nebo modrým lemováním, vystřižené jako trepky, se zvláštním jazykem přeloženým od nártu až téměř ke špičce (»s lipačem«) místo něho však někdy přasky, vždy však s barevnými mašlemi. Na všední den »jančary«, polovysoké střevíce šněrovací, se nosí; na zimu papuče huněné, jako u mužských nebo »kocúry« z okrajků huňových ušité.

Zbývá promluviti o svatebním úboru. U mužských scvrkl se takměř na rozmarýn za širákem a opentlenou hůlečku. Druhdy (v letech třicátých) přepásával se ženich kolem levého boku červeným, květovaným šátkem lipským, a měl od levého ramena ku pravému boku uvázanou vzorkovanou pentli. Nevěsta i družičky mívaly malé sice ale